18 C 323/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky, s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný neuhradil pojistné, jež vyplývá z předtím uzavřené pojistné smlouvy, a to ohledně pojištění odpovědnosti za újmu, způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinným. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157, odst. 4, o. s. ř., se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění, učiněných z listin, předložených žalobkyní, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela, se žalovaným, prostřednictvím komunikace na dálku, pojistnou smlouvu [číslo] to na dobu neurčitou, s ročním pojistným ve výši 5 734 Kč. Žalovaný však neuhradil pojistné, splatné dnem 2. 8. 2020, a proto jej žalobce upomínkou vyzval k uhrazení dlužné částky a upozornil jej i na možnost zániku pojistné smlouvy, v důsledku neplacení sjednaného pojistného. Žalovaný, ve stanovené lhůtě, však dlužné pojistné neuhradil, takže účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dnem 27. 11. 2020. Za období od 2. 8. 2020 do 27. 11. 2020 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 1 832 Kč. Žalobkyně tedy požadovala uhradit dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Žalovaný ovšem své smluvní povinnosti nesplnil a ocitl se v prodlení, ve smyslu § 1968, o. z. Žalobkyně má proto, vedle nesplacené jistiny, dle § 1970 o. z., i nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb., Žalobkyně tedy svůj nárok prokázala a soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, v částce 400 Kč, a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, před žalobní výzva, podání žaloby), dále i tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a též i náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty, z částky 900 Kč, a to ve výši 189 Kč.