18 C 400/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 9. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím nejpozději do 8. 9. 2017. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené době nevrátila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli dne 8. 8. 2018. Žalovaná neuhradila ničeho ani na výzvu předžalobní. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že si není jista, o jakou záležitost se přesně jedná, a žalobkyně jí odmítla poskytnout jakékoliv informace k tvrzenému nároku. Podáním ze dne 1. 7. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 646 Kč. Dle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle ust. § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle ust. § 96 odst. 3 věty prvé o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. S ohledem na shora uvedené soud řízení zastavil co do částky 646 Kč, neboť žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět a souhlasu žalované nebylo třeba. Ve věci bylo rozhodnuto dne 26. 10. 2021 bez nařízení jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 9. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím nejpozději do 8. 9. 2017. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené době nevrátila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli dne 8. 8. 2018. Žalovaná neuhradila ničeho ani na výzvu předžalobní. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalovanou částku uhradila. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jde o dvoustranný právní vztah založený úvěrovou smlouvou dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky ve smyslu § 1751 o. z Závazek z úvěrové smlouvy žalované jakožto úvěrovanému vzniklý, tedy povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, nebyl žalovanou řádně a včas splněn, čímž se žalovaná po uplynutí lhůty splatnosti dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.