18 C 98/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná neuhradila jízdné a přirážku za jízdy bez platné jízdenky v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k nimž došlo dne 5. 7. 2020 v 13:49 hod. na lince tramvaje 22, dne 27. 7. 2020 v 14:22 hod. na lince autobusu 139 a dne 30. 7. 2020 v 16:51 hod. na lince metra C. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se přepravovala dne 5. 7. 2020 v 13:49 hod. na lince tramvaje 22, dne 27. 7. 2020 v 14:22 hod. na lince autobusu 139 a dne 30. 7. 2020 v 16:51 hod. na lince metra C, jež je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, resp. vstoupila do jí provozovaného přepravního prostoru. Při přepravních kontrolách, které v ty okamžiky se žalovanou byly provedeny, se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Dle přepravního řádu v době provádění přepravní kontroly činilo jízdné částku 24 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaná s žalobkyní ve všech případech uzavřela nástupem do dopravního prostředku, resp. vstupem do přepravního prostoru, jenž je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, konkludentně přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž jí vznikla povinnost dle přepravního řádu zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaná se při přepravních kontrolách neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla jí tak povinnost zaplatit též zmíněné přirážky k jízdnému. Žalovaná své smluvní povinnosti nesplnila, když dluhy včas neuhradila, čímž se dne následujícího ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Opak žalovaná netvrdila ani jinak se nebránila. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení částky 4 548 Kč, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužných částek v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 548 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.