19 C 197/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení předmětné nemovitosti na základě toho, že žalovaní 1. a 2. již neměli právo užívat danou nemovitost s ohledem na výpověď z nájmu, která jim byla zaslána ze strany žalobkyně. Žalobkyně konkrétně uvedla, že má právo hospodaření s bytem [číslo] o velikosti [anonymizována čtyři slova] s přísl. ve [anonymizováno] patře domu [adresa], or. [číslo] v ul. [ulice] v [obec a číslo] (dále i jako„ Byt“). Žalovaní byli nájemci bytu dle nájemní smlouvy ze dne 27. 6. 2016. Z bytu dala žalobkyně žalovaným výpověď pro neplacení nájemného. Výpověď byla oběma žalovaným doručena. Žalovaní podali žalobu o neplatnost výpovědi, kterou řešil podepsaný soud pod sp. zn.: [spisová značka]. Žaloba o neplatnost výpovědi byla zamítnuta a rozsudek je již pravomocný. Žalovaní však dosud byt užívají a za nájem a služby žalobkyni řádně neplatí, proto se žalobkyně domáhá vyklizení žalovaných z bytu. 2. Žalovaní 1. a 2. se proti tomu bránili tím, že jim výpověď nebyla řádně doručena, konkrétně, že nebyla řádně doručena žalovanému 2., který byl v době doručování výpovědi ve výkonu trestu a nemohl se tak s obsahem poštovní zásilky, tedy s výpovědí z nájmu, seznámit. 3. Soud na základě předložených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Vlastníkem Bytu je [územní celek], kdy žalobkyni je svěřena správa nemovitosti ve vlastnictví obce (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Dne 27. 6. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovanými 1. a 2. uzavřena nájemní smlouva (dále i jako„ Smlouva“), kterou byl žalobkyní pronajat žalovaným 1. a 2. Byt (viz čl. 2, 2., 3.1 a 4.1 Smlouvy). Doba nájmu byla stanovena na dobu neurčitou s tím, že nájemní poměr končí písemnou výpovědí kterékoliv ze smluvních stran v souladu s ustanoveními občanského zákoníku (viz čl. 6 a 6.2 Smlouvy) s tím, že bylo vyloučeno obnovení nájmu po skončení nájmu (viz čl. 6 Smlouvy). Nájemci byli povinni byt vyklidit a protokolárně odevzdat pronajímateli ke dni skončení nájemního poměru (viz čl. 6 Smlouvy). Písemnosti, s jejichž obsahem byly spojeny vznik, změna či zánik práv upravených Smlouvou (zejména odstoupení od Smlouvy či výpověď Smlouvy) se doručují do vlastních rukou. Tato povinnost je splněna, pokud je písemnost do vlastních rukou strany Smlouvy doručena či i v případě, že se písemnost vrátí smluvní straně jako nedoručitelná a adresát svým jednáním doručení písemnosti zmařil nebo přijetí písemnosti odmítl (viz čl. 10 Smlouvy, prokázáno nájemní smlouvou). Ke dni 7. 1. 2019 činila dlužná částka žalovaných 1. a 2. na nájemném a na nákladech za služby celkem 101 559 Kč (prokázáno rozpisem dluhu). Dne 5. 2. 2019 vyhotovila žalobkyně výpověď z nájmu Bytu, kterou žalovaným spolu s rozpisem dluhu zaslala poštovní zásilkou do vlastních rukou (prokázáno výpovědí z nájmu, rozpisem dluhu a dodejkou v případě žalované 1. a vrácenou obálkou v případě žalovaného 2.). Zásilka byla doručena žalované 1. do vlastních rukou u žalovaného se vrátila, jelikož ten si ji nepřevzal – byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody (prokázáno dodejkou, vrácenou obálkou, umístění žalovaného 2. v té době v TOS, což strany shodně tvrdí, viz č.l 52 spisu). 5. Jako důvod výpovědi byl uveden § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, výpovědní lhůta 3 měsíce kvůli hrubému porušení povinnost vyplývající z nájmu, které spočívalo z toho, že žalovaní 1. a 2. neplatili nájemné a náklady na služby včas a v plné výši (konkrétně celé nájemné za březen 2018, část nájemného za září 2018, náklady na služby za březen a září 2018, vyúčtování služeb za rok 2017, kdy celková dlužná částka za tyto položky činila 52 427 Kč, a další položky – část nájemného za srpen 2017, celé nájemné za říjen 2017, náklady na služby za srpen a říjen 2017 a částečně za únor 2018, kdy celková dlužná částka činila 101 559 Kč. Žalovaní 1. a 2. byli poučeni o možnosti vznést proti výpovědi námitky (prokázáno výpovědí z nájmu). Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, [číslo jednací] [spisová značka], vyplývá, že rozhodnutí podepsaného soudu ze dne 30. 9. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu Bytu zaslaná žalobkyní žalovaným 1. a 2., bylo potvrzeno. Soud v odůvodnění uvedl (viz odst. 12), že žalovaný 2. měl objektivní možnost se se zásilkou seznámit, jelikož bylo jeho věcí, aby si pro případ, že se na místě, kam mu mají být zásilky doručovány, fakticky nezdržoval, zajistil doručení zásilek na adresu, kde je pro něho bezpečné, že mu zásilky budou doručeny, popř. aby potřebným zmocněním vybavil osobu, která by za něj mohla doručované zásilky převzít. V soukromoprávních vztazích platí, že každý si má svá práva střežit sám (prokázáno rozhodnutím Městského soudu v Praze, viz č.l. 29 spisu). 6. Soud zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil následovně: 7. Žalovaní 1. a 2. uzavřeli s žalobkyní v souladu s § 2201 a násl. a § 2235 a násl. o. z. smlouvu o nájmu bytu, a to skrze písemnou (listinnou) nájemní smlouvu ze dne 27. 6. 2016 (Smlouvu), kterou byl žalovaným 1. a 2. ze strany žalobkyně pronajat Byt. Následně v souladu s § 2288 odst. 1 písm. a) a § 2291 odst. 2 o. z. byla podána výpověď Smlouvy ze strany žalobkyně, jelikož se jednalo o nájem na dobu neurčitou a žalovaní neplatili nájemné za alespoň 3 měsíce (březen a září 2018, srpen a říjen 2017). Výpověď byla podána písemně a obsahovala poučení o možnosti podat proti výpovědi námitky, tedy v souladu s § 2286 o. z. Užití § 2285 o. z. bylo stranami vyloučeno dle ujednání Smlouvy (viz čl. 6 Smlouvy). Výpověď byla žalovaným zaslána v souladu s čl. 10 Smlouvy poštovní zásilkou v písemné (listinné) podobě do vlastních rukou. Žalované 1. byla výpověď doručena přímo do vlastních rukou u žalovaného 2. se obálka vrátila, jelikož byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody. 8. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Okamžikem dojití je zde myšlen okamžik, kdy má osoba faktickou možnost se s obsahem právního jednání seznámit. Soud se v tomto ohledu ztotožňuje s argumentací Městského soudu v Praze, kdy v soukromoprávní rovině si má každý hlídat svá práva a žalovaný 1. si tak měl zajistit, že bude schopen se seznámit s poštovní zásilkou, která mu bude doručována do místa, kde se obvykle zdržuje (bydlí), i když se na dané adrese fakticky nezdržuje. Ostatně ohledně doručování se zmiňuje i Smlouva v čl. 10, ve které je stanoveno, že případné důležité písemnosti ohledně vzniku, změny či zániku (výslovně zde byla zmiňována výpověď Smlouvy) se doručují na adresu Bytu a že je zde fikce doručení v případě zmaření doručení či odmítnutí převzetí zásilky. Žalovaný 1. si tak musel být moc dobře vědom toho, že pokud si nezajistí své poměry tak, aby se mohl s písemností, která mu bude na adresu Bytu zasílána, seznámit, pak se vystavuje nebezpečí fikce doručení, která je uvedena ve Smlouvě. Zároveň se čl. 10 Smlouvy nejeví jako znevýhodňující nájemce, jelikož strany mají mezi sebou komunikovat způsobem, který si stanoví a nepřijetí písemností (zejména úmyslné) jednou ze stran by mohlo druhou ze stran poškozovat. Žalovaný 1. pak tím, že se dostal svou činností do výkonu trestu odnětí svobody, aniž by si zajistil své poměry tak, že by se mohl s písemností, která mu může být zaslána na adresu Bytu, seznámit (dosílka, sjednání osoby, která by za něj zásilku převzala, atd.) tak zmařil svým jednáním doručení písemnosti ve smyslu čl. 10 Smlouvy a i z pohledu podepsaného soudu tak výpověď byla doručena řádně. 9. Ostatně o tom, že výpověď je platná bylo již rozhodnuto a to rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2019, č.j. [číslo jednací] a rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2020, č.j. [číslo jednací], kterými byla zamítnuta žaloba na neplatnost výpovědi. 10. Jelikož tak žalovaní nemají v současné době právo nájmu k Bytu a ani z jiného titulu nemají právo byt užívat a přesto se v Bytě zdržují, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 a vyhl. č. 254/2015 Sb., jelikož v daném případě nebylo dle názoru soudu ve světle judikatury Ústavního soudu ČR účelné zastoupení žalobkyně advokátem s ohledem na to, že žaloba o vyklizení bytu je žalobou, kterou je dozajista žalobkyně schopna vyřešit skrze své vlastní zaměstnance, neboť se nejedná o věc, která by překračovala běžnou činnost, kterou musí žalobkyně v rámci své činnosti řešit (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2310/13, ze dne 13. 3. 2014). Soud tak přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 300 Kč za každý ze 3 úkonů, konkrétně za podání žaloby, za vyjádření ve věci samé ze dne 20. 9. 2021 a za účast na jednání dne 20. 10. 2021 v souladu s § 2 odst 3 vyhl