21 C 307/2020-46 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobou podanou 30. 9. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení uvedené částky jako smluvní pokuty podle franchisové smlouvy ze dne 28. 11. 2017. Žalovaná v odporu namítla, že ve smlouvě byla sjednána rozhodčí doložka. Podle ust. § 106, odst. 1 o.s.ř. jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají nebo že netrvají na projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat. Soud zjistil, že rozhodčí doložka sjednaná v článku XIV. smlouvy byla sjednána platně, když bylo ujednáno, že spory bude rozhodovat Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla postoupena na úpadce [jméno] [příjmení], za něhož nyní jedná žalobkyně jako insolvenční správce dlužníka, zabýval se soud tím, zda se rozhodčí doložka vztahuje i na postupníka a zda je žalovaná oprávněna existenci rozhodčí doložky namítat. Podle § 2 odst. 5 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, rozhodčí smlouva váže právní nástupce stran, pokud to strany výslovně nevyloučí. Zákon o rozhodčím řízení nespecifikuje právní nástupce stran, proto se tento pojem vztahuje jak na univerzální sukcesi, tak i na singulární sukcesi, a vyplývá z hmotněprávních ustanovení občanského zákoníku. Vždy však platí, že rozhodčí doložka zavazuje postupníka jako právního nástupce postupitele, neboť dohoda o způsobu řešení sporů před rozhodci představuje neoddělitelnou vlastnost postoupeného práva. Podle § 1895 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) lze postoupit nejenom práva, ale i povinnosti. Ke změně může dojít nejen na straně věřitele, ale i na straně dlužníka nebo obou těchto stran. Vzhledem k tomu, že se při postoupení smlouvy převádějí i povinnosti, vyžaduje zákon vždy souhlas druhé smluvní strany, kterou označuje jako stranu postoupenou. V daném případě byla smlouva o postoupení pohledávky uzavřena podle o. z., takže zde obecně pro převod smlouvy anebo její části podle § 1895 odst. 1 o. z. platí, že nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana„ převést jako postupitel“ – tedy zřejmě„ postoupit“ – svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. Na postoupení pohledávky podle § 1879 o. z. – jako zřejmě speciálního ustanovení k § 1895 o postoupení smlouvy – lze aplikovat ust. § 1896 o. z., které se vztahuje nejen na postoupení celé smlouvy, ale také zároveň i jen na její část, a které je tak z hlediska hmotněprávního režimu vázanosti dlužníka rozhodčí smlouvou při postoupení pohledávky podstatné. V § 1896 o z. stanoví výslovně, že při částečném postoupení smlouvy, stejně jako i při postoupení smlouvy několika postupníkům, nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek ve smlouvě, tedy zejména ujednání o podmínce, záloze, závdavku, smluvní pokutě, odstoupení od smlouvy a odstupném nebo také a zde zejména práva vyplývající z ujednání o rozhodčí doložce. Pokud nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek, a tím také z rozhodčí doložky, jistě platí, že kromě toho, že rozhodčí doložkou je vázán postupník, jako právní nástupce postupitele, který s dlužníkem rozhodčí doložku uzavřel, je rozhodčí doložkou vázán i dlužník, jako strana postoupená, protože postavení postoupené strany nesmí být zkráceno. Současně platí, že bez ohledu na to, zda si byl dlužník změny původní smlouvy v důsledku ujednání mezi postupníkem a postupitelem vědom, je rozhodčí doložka postoupením pohledávky jistě zachována i po postoupení pohledávky, díky zákazu zkrácení postoupené strany. Platí proto, že jak postupitel, žalobkyně, tak i žalovaná, jsou sjednanou rozhodčí doložkou plně vázáni a že pravomoc rozhodce je dána. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně nese procesní odpovědnost za zastavení řízení, byla-li uzavřena platná rozhodčí doložka. Žalobkyně musí být srozuměna s tím, že podá-li žalobu k obecnému soudu, může se žalovaná domáhat dohodnutého postupu, tzn. namítne uzavření rozhodčí smlouvy (doložky). Na uvedeném nic nemění, že žalovaná má právo, nikoli povinnost nedostatek pravomoci soudů namítat. Jestliže tedy žalobkyně podala žalobu u soudu za situace, kdy si strany smluvně vyloučily projednání případného sporu před soudy, s tím, že spoléhala na to, že žalovaná nenamítne, že má být věc projednána v rozhodčím řízení, nebo že bude s projednáním věci před soudem souhlasit (prohlásí, že na rozhodčí smlouvě netrvá), a nebyl zde důvod pro to, aby soud žalobu projednal i přes existenci rozhodčí smlouvy, pak je nutno uzavřít, že z procesního hlediska žalobkyně zavinila, že řízení v dané věci muselo být zastaveno. V jednání žalované, která využila svého procesního práva a důvodně namítla nedostatek pravomoci soudu, přitom spatřovat její procesní zavinění zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. nelze. (viz Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 23 Cdo 2148/2016, ze dne 25.10.2017) Soud proto přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 69 212 Kč sestávající se z částky 56 600 Kč jako odměny advokáta za zastupování (za dva úkony po 28 300 Kč podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) (převzetí a příprava zastoupení) a § 11 odst. 1 písm. d) (podání odporu s vyjádřením k žalobě) dle ust. § 9 odst. 1 a § 7 vyhl.č. 177/1997 Sb. v platném znění, dále z částky 600 Kč za 2 paušály po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a dále z částky 12 012 Kč představující 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 47 zák. č. 235/2004 Sb., o DPH z částky 57 200 kč O povinnosti žalobkyně uhradit náklady řízení k rukám advokáta žalované rozhodl soud v souladu s ust. § 149 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.