38 C 299/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem: autobusem – linkou 139 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem hl. m. [obec], akciovou společností v [obec] (dále jen„ DP“) a uzavřela tak s žalovaným smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné ve výši 24 Kč. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala a na dlužnou částku do dnešního dne žalobkyni nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná má vietnamské státní občanství, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 11 odst. 1 cit. nařízení. 4. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o. s. ř.), a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě. Žalované byla výzva doručena dne [datum], a jejím zákonným zástupcům dne [datum], přičemž na tuto výzvu nebylo ze strany žalované do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]; informace pro cestující; předžalobní upomínka s potvrzením o odeslání; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; smluvní přepravní podmínky žalobkyně platné od [datum]; tarif pražské integrované dopravy) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalovaná dne [datum] cestovala autobusem - linkou 139 MHD v [obec], přičemž v 15:33 hod. byla žalovaná kontrolována revizorem DPP, kdy se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaná převzala. Žalobkyni tak vznikl nárok na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná byla žalobcem dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky. 7. Všechny v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 18a zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dále vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky PID (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaná cestovala MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaná byla povinna zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem DPP se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalované povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne [datum] dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná svůj dluh žalobkyni neuhradila, proto má žalobkyně právo dle § [číslo] o. z. a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.