39 C 455/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s odůvodněním, že žalovaný ke dni [datum] splnil svoji povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do evidence. Žalovaný své následné povinnosti hradit předepsané poplatky nedostál, a zůstal dlužit za období měsíců [číslo], vždy po Kč 135. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků v celkové výši Kč 675, žalovaný však do dnešního dne tuto svou povinnost nesplnil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, žalobkyně se z jednání omluvila, bylo proto jednáno dle ust. § 101 odst. 3) o.s.ř. bez jejich přítomnosti. Soud ve věci provedl dokazování listinami - Přihlášení poplatníka, Potvrzení České pošty, s.p., Výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne včetně doručenek, Specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a vzal za prokázaný následující skutkový stav: Z potvrzení o přihlášení poplatníka TV poplatků, včetně potvrzení České pošty, vzal soud za prokázané, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků pod adresou [adresa]. Z výzvy k zaplacení včetně doručenky, specifikace úroku z prodlení, bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 14 dnů od doručení výzvy, dluhu ve výši 675 Kč, tj. za období měsíců [číslo], vždy po Kč 135. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, která, kromě dalšího, provozuje analogové televizní vysílání dvou televizních programů. Povinnost žalovaného platit televizní poplatky v měsíční sazbě 120 resp. 135 Kč plyne z ust. § 5 odst. 1) a § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. je žalobce oprávněn vymáhat dluh u soudu, jestliže poplatník nezaplatí dlužné poplatky ani v přiměřené dodatečné lhůtě poskytnuté žalobcem. Podle § 8 odst. 6) zákona č. 348/2005 Sb. poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona případné změny do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala. Poplatková povinnost poplatníka přitom podle ust. § 8 odst.8) zákona č. 348/2005 Sb. trvá, pokud se poplatník neodhlásí z evidence. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za plně prokázané, že žalovaný byl v době rozhodné poplatníkem, neboť neohlásil případné změny pobytu, neodhlásil se z evidence, poplatky za období měsíců [číslo], do 14 dnů od doručení výzvy přes výzvu neuhradil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb. (dále o.z.) do prodlení a žalobce má též podle § 1970 o.z. nárok na úroky z prodlení, jejichž výše je určena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.