40 C 216/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky za parkování vozidla [registrační značka] po jeho odtahu, ke kterému došlo dne 8. 6. 2014. Vozidlo bylo umístěno žalobkyní na jí provozovaném parkoviště a vyzvednuto bylo až dne 16. 5. 2018. Náhrada nákladů za odtah vozidla a parkovné za období od 8. 6. 2014 do 31. 7. 2015 již byla žalované přiznány rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 8 C 353/2015-18. Žalovaný však nezaplatil ani parkovné za období od 1. 8. 2016 do 16. 5. 2018. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 5. 2021, č. j. 40 C 216/2021-12 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně provedla dne 8. 6. 2014 odtah motorového vozidla žalovaného, které bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní (zjištěno z protokolu o odtahu [číslo] ze dne 8. 6. 2021 a z výpisu z karty vozidla). Žalovaný byl dne 10. 7. 2014 informován o odstranění vozidla a o cenách odtahu a střežení vozidla na parkovišti žalobkyně. (zjištěno z oznámení o odstranění vozidla ze dne 10. 7. 2014 včetně dodejky) Dne 30. 7. 2014 byl žalovaný znovu vyzván k převzetí vozidla. (zjištěno z výzvy k převzetí vozidla ze dne 30. 7. 2014 včetně dodejky) Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 8 C 353/2015-18 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 85 400 Kč s příslušenstvím jako náhrady za odtah vozidla a parkovné za období od 8. 6. 2014 do 31. 7. 2015 (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 8 C 353/2015-18) Dle sazebníku poplatků si žalobkyně nárokuje částku 50 Kč za střežení (parkovné) vozidla (zjištěno z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2020, žalovaný na výzvu nereagoval (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2020 včetně podacího archu). Soud hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř. a po právní stránce posoudil věc následovně. Žalobkyně dne 8. 6. 2014 v souladu se svým předmětem činnosti na území hl. m. Prahy odstranila na základě § 27 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, silniční motorové vozidlo provozované žalovaným, které představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci, a umístila jej na odtahové parkoviště, kde zůstalo do 16. 5. 2018. Žalobkyně tak má dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu nárok na zaplacení náhrady parkovného za období od 1. 8. 2015 do 16. 5. 2018 ve výši dle § 2 nařízení hl. m. Prahy č. 2 z roku 2013 (1 020 dní po 50 Kč). Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas nesplnil ani v dodatečné lhůtě stanovené v předžalobní výzvě a dnem následujícím po jejím uplynutí se dostal do prodlení. Žalobkyně má tak dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 24. 12. 2020 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 527,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 000 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Lhůty k plnění soud určil žalovanému jako třídenní od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.