40 C 239/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2019, na jejímž základě společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době ani později nevrátila a to právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dne 3. 12. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě výzvy právního zástupce žalobkyně Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2021 č. j. 40 C 239/2021-14 vyzval soud žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovanou současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 16. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované dne 24. 7. 2019 převodem na účet poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované informace o úvěru na standardizovaném formuláři. Žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky vrátit po 30 dnech, což neučinila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020. Žalované byla dne 26. 5. 2020 prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dluh do dnešního dne neuhradila. (zjištěno z jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 7. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z běžného účtu ze dne 31. 7. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 včetně seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Úvěrová smlouva byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalované poskytla finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaná však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostála. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatila. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), po 200 Kč za každý ze tří úkonů právních služeb včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad výdajů dle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 a § 152 odst. 2 o. s. ř. O místě plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.