40 C 298/2020-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení žalobce nárok vznikl ze Smlouvy o prodeji reklamní plochy na tištěném reklamním plakátu ze dne 10. 5. 2017. Odměnu žalobce vyfakturoval prostřednictvím tří faktur, a to [číslo] na částku 4 396 Kč s datem splatnosti 30. 12. 2018, kterou žalovaný uhradil po upomínání předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2019. Žalovaný do podání žaloby neuhradil smluvní pokutu na základě faktury [číslo] s vyčíslenou smluvní pokutou ve výši 3 508 Kč za prodlení od 31. 12. 2018 do 20. 2. 2019 – 266 dní s datem splatnosti 21. 10. 2019. Na základě Smlouvy ze dne 10. 5. 2017 o prodeji reklamní plochy na tištěném reklamním plakátu vystavil žalobce žalovanému dále fakturu [číslo] na částku 4 396 Kč s datem splatnosti 14. 2. 2019, kterou žalovaný uhradil po upomínání předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2019. Na základě toho žalobce vystavil fakturu [číslo] s vyčíslenou smluvní pokutou ve výši 2 901 Kč za prodlení od 15. 2. 2019 do 22. 9. 2019 – 220 dní s datem splatnosti 21. 10. 2019. Ani přes předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 1. 2021. Žalovanému bylo dne 15. 11. 2020 do vlastních rukou doručeno (fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř.) předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná, a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k uvedenému jednání včas bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem rozsudkem pro zmeškání, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., přičemž nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů. O platebním místě rozhodoval soud dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.