44 C 223/2014-1187 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně uplatnila vůči žalované shora označený nárok; v žalobě, kterou podal její právní předchůdce [celé jméno původního účastníka], dne [datum] (o právním nástupnictví bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10.4.2019 čj. 44C 223/2014 – 587), se domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví České republiky, podle zák. č. 229/1991Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), k pozemkům ve vlastnictví žalované. 2. K nároku svého právního předchůdce v žalobě tvrdila, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha (dále jen„ pozemkový úřad“) [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], bylo rozhodnuto o jeho restitučních nárocích na vydání pozemků, specifikovaných blíže v uvedeném rozhodnutí pozemkového úřadu, dotčených restitučními nároky právního předchůdce žalobkyně, dle zákona o půdě tak, že nebyl určen jejich vlastníkem, a to v rozsahu ideální 1/2. právnímu předchůdci žalobkyně, resp. žalobkyni, tak vznikl vůči žalované dle ust. § 11 zákona o půdě ve spojení s § 14 odst. 1 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. a) téhož zákona oprávněný nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. pozemkům náhradním za pozemky v restituci nevydané. Žalovaná má tak povinnost nabízet adekvátní pozemky, ale dle názoru žalující tak nečiní, takže nárok dosud žalovanou uspokojen nebyl. 3. Přístup žalované při vytváření předpokladů pro možnost získání náhradních pozemků a uspokojení restitučního nároku žalobkyně, tato shledávala liknavým ve smyslu výkladu rozsudku NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 ze dne 9.12.2009 a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 495/02, neboť o převod tzv. náhradních pozemků z vlastnictví státu náhradou za pozemky v restituci nevydané usiloval právní předchůdce žalobkyně a následně žalobkyně dlouhou dobu, konkrétně 13 let. Žalobkyně jako věřitelka má nárok domáhat se vůči žalované převedení takových pozemků, které svou kvalitou, polohou i velikostí budou adekvátní k pozemkům nevydaným, čehož žalobkyně zatím, tedy již poměrně dlouhou dobu, nedosáhla. V rámci veřejné nabídky se žalobkyně a dříve i její právní nástupce nemohla domoci, neboť žalovaná sporovala správnost výpočtu celkové výše nároku žalobkyně. 4. Předmětem sporu – žádosti o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu pozemků do vlastnictví žalobkyně – žalobkyně v době rozhodování soudu ve věci samé následující pozemky: Parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha Parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha Parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha Parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha Parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha Parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] Parc. č. [rok] v [katastrální uzemí], obec Praha 5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala jednak proti výši žalobkyní tvrzenému neuspokojenému nároku a jednak ve své obraně uvedla, že náhradní pozemky lze vydávat pouze formou účasti a úspěchu ve veřejné nabídce, neboť platná právní úprava neumožňuje převod náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku, která činí proces vypořádání restitučních nároků transparentním; postup stanovený zákonem č. 131/2006 Sb., je při převodu náhradních pozemků formou veřejné nabídky pro žalovanou závazný. Dle názoru žalované není na žalobkyni, aby si k převodu vybírala pozemky ve vlastnictví státu, dle vlastní úvahy. 6. Nárok žalobkyně shledávala žalovaná pouze obecného charakteru ve smyslu nároku na převod jiného pozemku z vlastnictví státu ve veřejných nabídkách. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že by právě v jejím případě měla jednat liknavě a svévolně nebo diskriminačně oproti jiným oprávněným osobám a namítala, že žalovaná k tomuto svému tvrzení nenavrhuje ani žádné důkazy. Naopak upozornila, že žalobkyně a ani její právní předchůdce se nikdy nepřihlásil do žádné z veřejných nabídek vyhlášených žalovanou. Konečně uvedl, že má za to, že zařazuje do veřejných nabídek náhradních pozemků dostatek a že zákon o půdě nikdy nestanovil právo oprávněných osob na převod náhradních pozemků v obci, v níž byly pozemky nevydané. 7. K jednotlivým pozemkům žalovaná uvedla následující: 8. Z počátku řízení byl předmětem uplatněného nároku žalobkyně pozemek parcelní [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha. Nezpůsobilost pozemku, pro účely daného sporu byla již pravomocně posouzena odvolacím soudem v rozhodnutí ze dne 28. 3. 2018 čj. 28Co 427/2017 – 356, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvého stupně v této věci ze dne 16. 8. 2017 čj. 44C 223/2014 – 270. 9. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha, zjistil soud, že uvedený pozemek byl součástí žádosti o nahrazení projevu vůle žalované v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 42C 37/2018. Dne 10.9.2020 byl v této věci vyhlášen rozsudek čj. 42C 37/2018 – 235, kterým soud žádost týkající se pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] zamítl, s odůvodněním, že pozemek je zastavěn. Rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, a proto byl v tomto nárok žalobkyně vyloučen k samostatnému projenání (viz usnesení ze dne 31.5.2021 čj. 44C 223/2014 – 177. Nově je pak věc zapsána pod sp. zn. 44C 1/2021). 10. K pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha, žalovaná odkazovala na rozhodnutí čj. 28 Co 1/2021 – 570, ze dne 31. 3. 2021 Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usoudil, že pozemky [rok] v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [obec] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] nejsou pozemky způsobilými – vhodnými pro uspokojení restitučního nároku, s odkazem na ust. § 11a zákona o půdě (pravomocně skončeno dnem [datum]). 11. K pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], žalovaná namítala, že tento pozemek byl též uplatněn v jiném řízení, a to vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 55C 179/2018 – 296, které již bylo pravomocně skončeno dnem [datum]. K tomuto pozemku ve svém rozhodnutí čj. 12Co 301/2019 – 351 Městský soud v Praze, jako soud odvolací usoudil, že pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], není pozemkem způsobilým – vhodným pro uspokojení restitučního nároku, s odkazem na ust. § 11a zákona o půdě. 12. Řízení o týkající se pozemku parc. č. [rok] v [katastrální uzemí], bylo zastaveno, neboť žalobkyně vzala svou žalobu v této části zpět podáním ze dne [datum] (viz výrok III. tohoto rozsudku). Pozemek byl též předmětem sporu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 42C 33/2016. K tomuto pozemku ve svém rozhodnutí čj. 28 Co 1/2021 – 570 ze dne 31. 3. 2021 Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usoudil, že pozemky [rok] v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [obec] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] nejsou pozemky způsobilými – vhodnými pro uspokojení restitučního nároku, s odkazem na ust. § 11a zákona o půdě (pravomocně skončeno dnem [datum]). 13. K pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] byla obrana postavena na tvrzeních, která jsou již zmíněna v odst. [číslo]. 14. K pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] žalovaná žádné konkrétní výhrady neuvedla. 15. K pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] žalovaná odkázala na znalecký posudek, dle jeho obsahu pak namítala, že část pozemku je určena k zástavbě komunikací 16. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně má nárok na převod náhradního pozemku z vlastnictví státu za pozemky nevydané rozhodnutím Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a že tento jeho nárok nebyl dosud ze strany žalovaného uspokojen. 17. Žalovaná pak ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že celkový dosud neuspokojený restituční nárok žalobkyně (dle vyčíslení nároku žalobkyní) činí [částka] 18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 19. K účasti žalované, resp. jejího právního předchůdce ve veřejných nabídkách (dle zákona č. 131/2006Sb.), bylo zjištěno, že před podáním žaloby obsahovala poslední nabídka pozemků na území hl. m. [obec] dne [datum] pouze sedm pozemků, u čtyř z nich byla navíc uzavřena nájemní smlouva a tři z těchto pozemků měly v součtu [výměra], i další nabídky byly obdobného charakteru. Soudní znalec [příjmení]. Ing. [jméno] [příjmení], CSc. ocenil znaleckým posudkem [číslo] ze dne [datum] restituční nároky plynoucí z rozhodnutí pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] na celkovou částku [částka], z čehož ½, tj. [částka] je restitučním nárokem žalobkyně. Restituční nároky byly oceněny s přihlédnutím ke skutečnosti, že nevydané pozemky byly vykupovány pro výstavbu, která se posléze realizovala. Toto nebylo zohledněno ve znaleckém posudku ze dne [datum] vypracovaném k objednávce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který celkové restituční nároky ocenil částkou [částka], z čehož by žalobci náležely restituční nároky pouze ve výši [částka]. Dne [datum] zaslal žalobce spolu s ostatními prvorestituenty žalovanému předžalobní výzvu, ve které požádali o zaevidování restitučního nároku ve výši [částka] (z toho žalobce [částka]) a zároveň požádali o nabídku náhradní