10 C 104/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a tedy se na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne 6. 11. 2014 stal poplatníkem televizního poplatku. Nezaplatil však měsíční televizní poplatky za měsíce prosinec 2020 až září 2021 (10 měsíců). Výše měsíčního poplatku činí 135 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaný je od [datum] přihlášený jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Za měsíce říjen 2019 až srpen 2020 nebylo na poplatek uhrazeno ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní výzvou z [datum] (prokázáno dopisem z [datum] včetně dodejky). 6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 7. Žalovaný, jenž vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a ocitl se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 o. z. v prodlení, když televizní poplatky za měsíce prosinec 2020 až září 2021 (celkem tedy za 10 měsíců) řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 1 350 Kč, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 179,38 Kč vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. Soud však žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na její zastoupení advokátem, které v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. nálezy Ústavního soudu z 18. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 1333/14, či z 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12) považoval za neúčelně vynaložené. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a disponuje dostatečným materiálním i personálním vybavením k tomu, aby zcela běžnou agendu, jakou vymáhání televizních poplatků je, mohla vykonávat bez využití právní pomoci advokátů. Soud proto žalobkyni přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.