11 C 101/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 15. 7. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ Životní pojištění [anonymizováno]“, pojistné bylo sjednáno na částku 1 994 Kč a pojistné období bylo sjednáno v délce měsíční se splatností v první den příslušeného pojistného období. Pojistná smlouva zanikla ke dni 15. 2. 2021 pro neplacení sjednaného pojistného, přičemž pojistné nebylo hrazeno za období od 15. 10. 2020 do 15. 2. 2021. Žalobkyně tedy požadovala úhradu částky 5 162 Kč a nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč za zaslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Dále žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od 16. 2. 2021 do 7. 2. 2022, tj. celkem 417 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 25. 8. 2021, žalovaný však nic na dlužnou částku neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud nařídil ústní jednání na den 6. 9. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila, přičemž souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, aniž by se omluvil, předvolání k jednání mu bylo doručeno fikcí (10. dnem uložení na poště) dne 12. 8. 2022. Soud proto projednal věc dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž vyšel ze založených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování pojistnou smlouvou NEON LIVE – životní pojištění [číslo] ze dne 1. 7. 2020, pojistkou – potvrzením o změně pojištění ke dni 15. 12. 2020, upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 30. 11. 2020 včetně kopie obálky, oznámením o zániku pojištění ze dne 1. 3. 2021, pokusem o smír ze dne 29. 3. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2021 podacího archu, bilancí pojistné smlouvy [číslo] ze dne 1. 2. 2022 a sazebníkem vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktu neživotního pojištění s účinností od 1. 7. 2016 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalobkyně a žalovaný si dne 1. 7. 2020 ujednali, že žalobkyně poskytne žalovanému životní pojištění [anonymizována dvě slova] s počátkem pojištění dne 15. 7. 2020 a žalovaný bude hradit měsíční pojistné ve výši 1 994 Kč. Od 15. 12. 2020 si pak účastníci upravili ujednání tak, že měsíční pojistné bude činit 696 Kč, přičemž pojistné je uhrazeno do 14. 10. 2020. Dopisem ze dne 30. 11. 2020 upomenula žalobkyně žalovaného na dlužné pojistné a upozornila jej na možnost zániku pojištění uplynutím stanovené lhůty. Pojištění zaniklo ke dni 15. 2. 2021, žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného ve výši 4 862 Kč a nákladů souvisejících s vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Žalobkyni vznikl za dobu trvání pojištění nárok na pojistné ve výši 11 362 Kč, žalovaný uhradil pouze 6 500 Kč. I přes opakované upomínky žalobkyně žalovaný následně ničeho na svůj dluh neuhradil. Výše poplatku žalobkyně za upomínku k zaplacení dlužného pojištění činila od 1. 7. 2016 u produktů neživotního pojištění 160 Kč. 7. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva dle ust. § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). V řízení bylo prokázáno, že pojistný vztah v období od 15. 10. 2020 do 15. 2. 2021 trval. Pojištění zaniklo v souladu s ust. § 2804 o. z. dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného, nejméně však po lhůtě 1 měsíce, a to dne 15. 2. 2021. Žalobkyně jako pojistitel má proto právo dle § 2782 odst. 1 o. z. na pojistné za dobu trvání pojištění, v tomto případě na neuhrazené pojistné za období od 15. 10. 2020 do 15. 2. 2021, tj. ve výši 4 862 Kč, když část pojistného (518 Kč) žalovaný v předchozí době uhradil. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni tuto částku uhradit, a v tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná. 9. Soud však nemohl žalobkyni přiznat nárok na úhradu nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Soud totiž nenalezl v pojistné smlouvě žádné ustanovení, které by takový nárok žalobkyně zakládalo, ani z předloženého sazebníku, který je navíc sazebníkem poplatků nákladů na vymáhání u produktů neživotního pojištění, taková výše paušalizovaných nákladů, které by žalobkyně požadovala dle § 513 o. z., nevyplývá, když za zaslanou upomínku k zaplacení dlužného pojistného žalobkyně měla s účinností od 1. 7. 2016 účtovat 160 Kč. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10). Proto soud co do částky 300 Kč žalobu zamítl. 10. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období. Žalovaný neuhradil řádně pojistné splatné dne 15. 10. 2020, 15. 11. 2020, 15. 12. 2020 a 15. 1. 2021, dnem následujícím po splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a od tohoto dne má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z příslušné dlužné částky až do jejího úplného zaplacení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky veškerého dlužného pojistného až ode dne 16. 2. 2021 a pouze do 7. 2. 2022, přičemž soud je jejím návrhem vázán. S ohledem na přiznání jistiny pouze zčásti však vyhověl žalobkyni pouze co do kapitalizovaného úroku ve výši 392,32 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 862 Kč od 16. 2. 2021 do 7. 2. 2022), ve zbytku, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 24,68 Kč, žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 316 Kč, přičemž tato částka představuje 88,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 162 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.