11 C 120/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 17. 8. 2021, domáhala vydání věcí popsaných ve výroku I. rozsudku, eventuálně na zaplacení škody, která žalobkyni vznikla. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 10. 2015 byla mezi žalovaným jako vypůjčitelem a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] jako půjčitelem, uzavřena smlouva o výpůjčce [anonymizováno] zařízení a propagačních a reklamních předmětů [číslo]. Usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 11 C 120/2021-21 bylo žalovanému uloženo, aby se písemně vyjádřil k žalobnímu návrhu a byl poučen, jak se má vyjádřit. Žalovaný byl v tomto usnesení dále poučen, že v případě, že se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně nevyjádří nebo nesdělí, jaký důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a ve věci bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Dle ust. § 114b odst. 4 o. s. ř., usnesení musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení bylo žalovanému v souladu s ust. § 114b odst. 4 o. s. ř. doručeno dne 4. 11. 2021. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení nevyjádřil. Jelikož stanovená lhůta pro vyjádření ve věci uplynula marně, v důsledku pasivity žalované nastala zákonná fikce uznání žalobního nároku (Pl. ÚS 13/15), neboť dle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. se v tomto případě má za to, že žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud proto rozhodl dle této fikce uznání rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou. O tomto následku byla žalovaná poučena. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o výpůjčce. S ohledem na přípustnost uzavření soudního smíru je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 325,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 487,90 Kč sestávající z částky 2 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 360 Kč ve výši 1 965,60 Kč.