11 C 137/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy předmětem smlouvy bylo pojištění„ [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno]“, kterým bylo pojištění vozidlo tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], pojistné bylo sjednáno na částku 4 599 Kč a pojistné období bylo sjednáno v délce roční se splatností v první den příslušeného pojistného období. Pojistná smlouva zanikla ke dni 9. 4. 2021 pro neplacení sjednaného pojistného, přičemž pojistné nebylo hrazeno za období od 1. 1. 2021 do 9. 4. 2021. Žalobkyně tedy požadovala úhradu částky 1 319 Kč a nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč za zaslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Dále žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od 10. 4. 2021 do 7. 2. 2022, tj. celkem 132 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 25. 8. 2021, žalovaný však nic na dlužnou částku neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud nařídil ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila, přičemž souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, aniž by se omluvil, předvolání k jednání mu bylo doručeno fikcí (10. dnem uložení na poště) dne 2. 9. 2022. Soud proto projednal věc dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž vyšel ze založených listinných důkazů. 5. Po provedeném dokazování návrhem pojistné smlouvy pro autopojištění [anonymizována tři slova] ze dne [datum], pojistnými podmínkami autopojištění [anonymizována tři slova] [číslo] [právnická osoba], sazebníkem poplatků s účinností od 1. 7. 2016, upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 15. 2. 2021 včetně dodejky, oznámením o zániku pojištění ze dne 21. 4. 2021, dopisem ze dne 17. 5. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2021 podacího archu a přehledem předepsaného a uhrazeného pojistného ze dne 1. 2. 2022 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalobkyně a žalovaný si dne [datum] ujednali, že žalobkyně poskytne žalovanému autopojištění [anonymizována tři slova], včetně pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění dne [datum] a žalovaný bude hradit roční pojistné ve výši 4 599 Kč. Součástí smlouvy byly rovněž pojistné podmínky Autopojištění [anonymizována tři slova], dle jejichž čl. 4 bodu 10 měla žalobkyně v případě nezaplacení pojistného právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním tohoto pojistného. Dopisem ze dne 15. 2. 2021 upomenula žalobkyně žalovaného na dlužné pojistné a upozornila jej na možnost zániku pojištění uplynutím stanovené lhůty. Pojištění zaniklo ke dni 9. 4. 2021, žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného ve výši 1 619 Kč (včetně nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného) a nákladů souvisejících s vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Žalobkyni vznikl za dobu trvání pojištění nárok na pojistné ve výši 5 918 Kč, žalovaný uhradil pouze 4 599 Kč. I přes opakované upomínky žalobkyně žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil. Výše poplatku žalobkyně za upomínku k zaplacení dlužného pojištění činila od 1. 7. 2016 u produktů neživotního pojištění 160 Kč. 7. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva dle ust. § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění, a dle ust. § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). V řízení bylo prokázáno, že pojistný vztah v období od 1. 1. 2021 do 9. 4. 2021 trval. Pojištění zaniklo v souladu s ust. § 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného, nejméně však po lhůtě 1 měsíce, a to dne 9. 4. 2021. Žalobkyně jako pojistitel má proto právo dle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., jakož i dle § 2782 odst. 1 o. z. na pojistné za pojistnou dobu, v tomto případě na poměrnou část pojistného ve výši 1 319 Kč za období od 1. 1. 2021 do 9. 4. 2021. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni tuto částku uhradit, a v tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná. 9. Soud však nemohl žalobkyni přiznat nárok na úhradu nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč. Z pojistných podmínek sice vyplývá právo žalobkyně na úhradu nákladů spojených s vymáháním dlužného pojistného, avšak z předloženého sazebníku taková výše paušalizovaných nákladů nevyplývá, když za zaslanou upomínku k zaplacení dlužného pojistného žalobkyně měla s účinností od 1. 7. 2016 účtovat 160 Kč. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10). Proto soud co do částky 600 Kč žalobu zamítl. 10. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období. Žalovaný neuhradil řádně pojistné splatné dne 1. 1. 2021, dnem následujícím po splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a od tohoto dne má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z příslušné dlužné částky až do jejího úplného zaplacení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky veškerého dlužného pojistného až ode dne 10. 4. 2021 a pouze do 7. 2. 2022, přičemž soud je jejím návrhem vázán. S ohledem na přiznání jistiny pouze zčásti však vyhověl žalobkyni pouze co do kapitalizovaného úroku ve výši 90,63 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 319 Kč od 10. 4. 2021 do 7. 2. 2022), ve zbytku, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 41,37 Kč, žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 557,78 Kč, přičemž tato částka představuje 37,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 919 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.