11 C 290/2019 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala proti žalovanému zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby připojení k síti internet [číslo] jejíž nedílnou součástí byla [ulice] specifikace služby, Všeobecné podmínky poskytování Služby připojení k síti internet, Ceník tarifů internetového připojení, Ceník doplňkových služeb a Typy rozhraní (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se žalovaný zavázal k přijímání plnění na dobu minimálně 12 kalendářních měsíců. Žalovaný podpisem smlouvy sloužící také jako předávací protokol stvrdil zapůjčení zařízení typu AG23, wifi-router. Žalobkyně vypověděla smlouvu dne [datum], smluvní vztah skončil dne [datum] uplynutím výpovědní doby. Žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni zařízení nebo umožnit jeho demontáž ve lhůtě do 5 dnů ode dne ukončení poskytování služby připojení k síti internet. Žalovaný svou povinnost nesplnil, proto žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, kterou měl žalovaný povinnost uhradit do 15 dnů od uplynutí lhůty k vrácení zařízení. Jelikož byla minimální doba užívání mezi stranami ujednána v délce 12 měsíců a žalobkyně byla nucena předčasně ukončit smluvní vztah, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, a to do 15 dnů od uplynutí lhůty k vrácení zařízení. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením ze dne 26. 11. 2019, č. j. 11 C 290/2019-18 soud řízení zastavil a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu pro nedostatek pravomoci soudu. Podáním Českého telekomunikačního úřadu (dále jen„ ČTÚ), doručeným zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen„ zvláštní senát“) dne [datum] a doručeným níže podepsanému soudu dne [datum], bylo navrženo zahájení řízení o kompetenčním sporu, mezi ČTÚ jako navrhovatelem a Obvodním soudem pro Prahu 4 jako odpůrcem, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 290/2019, v řízení o zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím. Usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. Konf 16/2021-19, zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci je soud a usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 11 C 290/2019-18 zrušil. 4. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Žalobkyně se k prvnímu jednání nedostavila, přičemž se omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný se k prvnímu jednání nedostavil, aniž by se omluvil, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno dnem [datum]. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalovanému veřejně dostupnou službu připojení k síti Internet, a to ode dne [datum]. Zároveň se v souvislosti s touto službou zavázala žalobkyně dočasně přenechat žalovanému zařízení žalobkyně AG23, wifi-router. Žalovaný se ve smlouvě zavázal užívat službu minimálně 12 měsíců a hradit za ni částku 585 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo stanoveno, že komunikace ohledně závad, vyúčtování a změna podstatných náležitostí smlouvy bude probíhat elektronicky na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě (prokázáno smlouvou o poskytování veřejné telekomunikační služby připojení k síti internet [číslo] Technickou specifikací služby – připojení k síti internet a všeobecnými obchodními podmínkami poskytování služby připojení k síti internet). Dle čl. 8 jsou poskytovatel i účastník oprávněni vypovědět smlouvu bez udání důvodu s tím, že výpovědní doba činí 30 kalendářních dní a začíná běžet dnem následujícím po dni doručení výpovědi druhé straně. Výpověď musí být doručena e-mailem nebo písemně na adresy uvedené ve smlouvě. Dle čl. 4 veškerá fakturace a korespondence mezi stranami je vedena elektronickou cestou (e-mailem), není-li dohodnuto jinak. Současně si strany smlouvy v čl. 5 všeobecných podmínek poskytování služby připojení k síti internet sjednaly povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté zařízení pro příjem služby nebo umožnit žalobkyni jejich demontáž ve lhůtě do 5 dnů ode dne ukončení služby. Pro případ porušení této povinnosti si strany smlouvy v tomto článku sjednaly povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, a to ve lhůtě uvedené ve výzvě žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by se žalobce s všeobecnými obchodními podmínky seznámil, nepodepsal jejich znění (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami poskytování služby připojení k síti internet). Dne [datum] došlo k ukončení smlouvy na základě výpovědi žalobkyně ze dne [datum], v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zapůjčeného zařízení ve sjednané lhůtě (prokázáno zaznamenanou událostí u klienta – e-mailem ze dne [datum] a výpovědí ze dne [datum]). Jelikož tak žalovaný neučinil, žalobkyně mu dne [datum] vystavila proforma fakturu na částku 2 500 Kč na smluvní pokutu dle čl. 5 všeobecných podmínek za nevrácené zařízení (prokázáno proforma fakturou ze dne [datum]). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum]). 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Dle § 1746 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 10. Dle § 63 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy: d) smluvní pokuty nebo jiná sankční ustanovení za nedodržení nebo porušení smluvních povinností ze strany podnikatele poskytujícího službu nebo zajišťujícího přístup k síti nebo ze strany účastníka. 11. Dle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 12. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací dle § 1746 odst. 2 o. z. ve spojení s zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, kdy žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému připojení k internetu. Jelikož žalobkyně vystupovala v daném závazkovém vztahu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jednalo se smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Následně došlo k výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně kvůli prodlení v platbách ze strany žalovaného a nevrácení zapůjčeného zařízení žalovaným. V důsledku toho si žalobkyně nárokovala smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. 15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že k danému ujednání o smluvní pokutě nelze ve smyslu § 1815 o. z. přihlížet. Soud v tomto plně odkazuje na závěry Nejvyššího soudu, které přijal ve svém rozsudku ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015, k otázce, zda může být v případě spotřebitelské smlouvy ujednání o smluvní pokutě obsaženo pouze ve všeobecných obchodních podmínkách; tyto závěry lze analogicky aplikovat v nyní projednávané věci, stejně jako závěry usnesení ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5688/2015 Nejvyšší soud v obou těchto rozhodnutích reflektoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 (že„ ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Právní úprava proto stanoví základní limity pro uplatnění obchodních podmínek. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí p