12 C 264/2021-141 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 318 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaní jsou manželé, kteří dne 24. 2. 2009 uzavřeli smlouvu s [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Na základě této smlouvy měli manželé [příjmení] převést na žalované pozemek parc. č. st. 187 o výměře 97 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec], zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to za úplatu ve výši 200.000 Kč, ačkoli hodnota předmětných nemovitostí byla v rozhodnou dobu cca 3.000.000 Kč. V řízení před soudy však vyšlo najevo, že žalovaní uzavřením předmětné smlouvy pouze zneužili tísně, nezkušenosti a rozumové slabosti manželů [příjmení] a že předmětná smlouva je smlouvou lichevní a tedy absolutně neplatnou. Žalovaní se dále obohacovali na nájemném od obyvatel předmětného domu; jedním z nich se stal [jméno] [jméno]. Žalovaní uzavřeli s [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu na byt na adrese jeho bydliště již dne 12. 5. 2009, na základě které hradil žalovaným již od tohoto data za užívání předmětného bytu částku 3.500 Kč měsíčně. Následně mezi žalovanými a [jméno] [jméno] došlo k uzavření další nájemní smlouvy (dne 17. 5. 2011), která pak byla každý rok prodlužována dodatky, postupně až po dodatek ze dne 4. 5. 2018, kterým došlo k prodloužení nájmu do 31. 5. 2019. Výše„ nájemného“ však zůstala nezměněna a [jméno] [jméno] tak hradil žalovaným měsíční nájemné ve výši 3.500 Kč za období od 12. 5. 2009 do 31. 5. 2019, které ve svém souhrnu představovalo částku 422.000 Kč. Poté, co [jméno] [jméno] zjistil, že se na něm žalovaní bezdůvodně obohacovali, vyzval je, aby mu veškeré uhrazené„ nájemné“, které kasírovali ze své lichevní smlouvy, vrátili, neboť se na něm bezdůvodně obohatili. Žádost o vydání tohoto bezdůvodného obohacení ze dne 31. 3. 2021, na základě které žádal o jeho vydání ve lhůtě tří dnů ode dne doručení předmětné žádosti, byla žalovaným doručena dne 26. 4. 2021 a žalovaní jsou tedy v prodlení od 30. 4. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2021 pak [jméno] [jméno] postoupil své pohledávky žalobkyni, což oznámil sdělením z téhož dne, to vše v rámci oznámení o postoupení pohledávky společně s předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021, jejíž přílohou byla vedle oznámení [jméno] [jméno] též příslušná smlouva o postoupení pohledávky. 2. Žalovaní nesouhlasili s žalobním návrhem a navrhli žalobu zamítnout. Předně považovali za sporné tvrzení žalobkyně o zaplacení částky uvedené v žalobě. Poukázali na to, že žalobkyně zcela opomíjí synallagmatickou povahu údajně neplatného inominátního právního vztahu mezi žalovanými a [jméno] [jméno]. Pokud by se skutečně na straně žalovaných jednalo o bezdůvodné obohacení, [jméno] [jméno] anebo třetí osoba by museli žalovaným vydat prospěch, který získali užíváním předmětné nemovitosti. Žalobě na plnění ze synallagmatického závazku nemůže být vyhověno, jestliže žaloba sama nebo vzájemný návrh žalovaného neváží požadované plnění na povinnost žalobce k odpovídajícímu plnění (není-li žadatelem deklarována i připravenost vrátit to, co na základě takové smlouvy obdržel od druhé smluvní strany on sám). Podle judikatury by [jméno] [jméno], anebo třetí osoba měli paradoxně vydat částku ve výši obvyklého nájemného, které by nepochybně bylo vyšší oproti platbám, které měli údajně [jméno] [jméno], anebo třetí osoba platil žalovaným. Z procesní opatrnosti žalovaní navrhli vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, na určení obvyklé výše měsíčního nájemného bytu užívaného [jméno] [jméno] za období od srpna 2011 do prosince 2018. Žalovaní dále zdůraznili, že s ohledem na to, že [jméno] [jméno] svou údajnou pohledávku z bezdůvodného obohacení postoupil žalobkyni, není tak zachována totožnost subjektů na druhé straně a nemohou žalovaní tudíž vůči žalobkyni učinit ani vzájemný návrh na vydání majetkového prospěchu za užívání předmětné nemovitosti. Žalovaní veškerou svou argumentaci průběžně opírali o rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR a nakonec upozornili na nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v analogické věci. 3. Z provedeného dokazování soud zjitil následující skutkový stav. Žalovaní manželé dne 24. 2. 2009 uzavřeli smlouvu s [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], na jejímž základě měli manželé [příjmení] převést na žalované pozemek parc. č. st. 187 o výměře 97 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ nemovitosti“), a to za úplatu ve výši 200.000 Kč. V řízení u [název soudu] sp. zn. [číslo jednací] vyšlo najevo, že žalovaní uzavřením předmětné smlouvy zneužili tísně, nezkušenosti a rozumové slabosti manželů [příjmení] a že předmětná smlouva je smlouvou lichevní a tudíž absolutně neplatnou. Závěr o lichevní povaze smlouvy potvrdil též [název soudu] ve svém rozsudku ze dne 27. 11. 2019, č.j. [číslo jednací], stejně jako Nevyšší soud České republiky v usnesení ze dne 4. 8. 2020, č.j. 24 Cdo 1324/2020-407. Žalovaní dne 1. 6. 2009 uzavřeli s [jméno] [jméno], [datum narození], nájemní smlouvu týkající se bytu [číslo] o velikosti 1+kk, o výměře 26 m2 situovaném v 2. nadzemním podlaží domu [adresa] na p. č. st. 187, ulice [ulice], na níž navázala další nájemní smlouva ve znění dodatků (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 1. 6. 2009, nájemní smlouvou ze dne 17. 5. 2011, dodatky nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2011). Předmětem smlouvy se stal byt, který nájemce [jméno] [jméno] užíval. V souladu s právním titulem poskytovala finanční prostředky žalovaným paní [příjmení] ze svého účtu s tím, že původně tyto peníze náležely [jméno] [příjmení] (nesporné tvrzení účastníků – viz tvrzení žalobkyně na čl. 5 protokolu z 24. 3. 2022). Nájemné za užívání předmětného bytu činilo částku 3.500 Kč měsíčně (nesporné tvrzení účastníků, prokázáno nájemní smlouvou ze dne 1. 6. 2009, nájemní smlouvou ze dne 17. 5. 2011, dodatky nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2011). Jeho struktura a výše byla určena v rámci smluvního vztahu, který přecházel uzavření smlouvy o nájmu ze dne 1. 6. 2011 (nesporné tvrzení účastníků, prokázáno dále protokolem [název soudu] ze dne 25. dubna 2018, sp. zn. [spisová značka]) a odpovídala nákladům na opravy a údržbu věci (prokázáno protokolem [název soudu] ze dne 25. dubna 2018, sp. zn. [spisová značka]). Navazující nájemní smlouvou s dodatky postupně docházelo k prodloužení doby nájmu při jeho nezměněné výši (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 1. 6. 2009, nájemní smlouvou ze dne 17. 5. 2011, dodatky nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2011). Za období od 12. 5. 2009 do 31. 5. 2019 došlo k úhradě nájemného v částce 422.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2021 pak [jméno] [jméno] svou pohledávku postoupil na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2021, oznámením ze dne 28. 4. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021 s podacím lístkem, dokladem o sledování zásilky). <b><i>4. Dle § 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.</b></i> <b><i>Podle § 457 občanského zákoníku (dále jen "obč. zák.“) je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.</b></i> <b><i>Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.</b></i> <b><i>Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.</b></i> 5. Soud zjistil, že žalovaní přenechali smlouvou o nájmu bytu do užívání předchůdci žalobkyně byt [číslo] o velikosti 1+kk. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva, od níž odvozovali své vlastnické právo, byla autoritativně prohlášena za neplatnou, stihly shodné následky i veškeré právní tituly odvozené od této smlouvy. Žalobci se nestali vlastníky, a proto jim nevzniklo ani oprávnění předmět kupní smlouvy pronajímat. Soud proto v kontextu právní úpravy a judikatury konstatuje, že má-li dojít k vrácení plnění z neplatné nájemní smlouvy, jde o synallagmatický závazek obou účastníků k vrácení plnění z obou stran; nájemce by musel oproti vrácení již zaplaceného nájemného vrátit ekonomickou hodnotu zkonzumovaného nájmu. Podle rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 1089/2005 je přitom ner