19 C 155/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 108 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 230,07 Kč (od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021 ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 49 244 Kč) a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 825,44 Kč (od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021 ve výši 18,95 % ročně z dlužné jistiny 49 244 Kč), dále zákonným úrokem z prodlení z částky 49 244 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrokem ve výši 18,95 % ročně z částky 49 244 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, a to na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 20. 6. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], a žalovaným (dále i jako„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl [právnická osoba] žalovanému částku 55 000 Kč, žalovaný se pak zavázal vrátit tuto částku spolu s : (i) úrokem ve výši 60 452 Kč a (ii) odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 707 Kč. Jelikož žalovaný řádně nesplácel, pak došlo ze strany [právnická osoba] k zesplatnění úvěru dne 22. 4. 2021. Žalovaný uhradil do okamžiku postoupení částku 30 256 Kč, z toho 5 756 Kč na jistinu, 19 900 Kč na úrok a 4 000 Kč na poplatek za administrativní činnost. V žalobě se tak domáhá žalobkyně částky 84 361,11 sestávající z 49 244 Kč jakožto dlužní jistiny, 26 364 Kč jakožto dlužného úroku a 6 500 Kč jakožto dlužného poplatku za administrativní činnost. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy byla postoupena z [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání se nedostavil. 3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: 4. Mezi společností [právnická osoba] (dále i jako„ FCC“) a žalovaným byla uzavřena dne 19. 6. 2019 smlouva o úvěru [číslo] (Smlouva), na základě které se FCC zavázal poskytnout žalovanému částku 55 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 60 452 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku v 36 splátkách po 3 707 Kč RPSN úvěru činilo 98,45 %, úrok činil 56,69 % ročně (prokázáno úvěrovou smlouvou, viz přílohová obálka k č.l. 1). [příjmení] 55 000 Kč byla poskytnuta žalovanému na jeho bankovní účet (prokázáno výpisem z účtu ČSOB, viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovanému byl zaslán splátkový kalendář (prokázáno splátkovým kalendářem a dopisem z 20. 6. 2019, viz přílohová obálka k č.l. 1). Vůči žalovanému byla dne 10. 3. 2021 vyhotovena výzva k úhradě spotřebitelského úvěru a dále dne 22. 4. 2021 oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzva k úhradě dluhu (odeslání neprokázáno, prokázáno výzvou a oznámením, viz přílohová obálka k č.l. 1). Běžný úrok v období sjednání Smlouvy pro spotřebitelské úvěry (bezúčelové) činil 8,37 % p.a. (prokázáno výpisem z ČNB). 5. Úvěruschopnost byla dle karty zákazníka zkoumána tak, že zaměstnání žalovaného bylo ověřeno telefonicky a u jeho výdajů není patrné, že by byly ověřovány. Na základě údajů z karty zákazníka vyplývá, že tvrzené příjmy jsou měsíčně ve výši 17 000 Kč a výdaje ve výši: osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, povinnost vůči nezaopatřeným dětem ve výši 2 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč a ostatní výdaje (doprava, tel. atd.) ve výši 1 000 Kč Celkem tak byly měsíční příjmy ve výši 17 000 Kč a výdaje ve výši 10 410 Kč, rozdíl mezi nimi činil 6 390 Kč (prokázáno kartou zákazníka, viz přílohová obálka k č.l. 1). 6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021, kdy v její příloze je uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (identifikováno číslem Smlouvy, prokázáno smlouvou o postoupení, viz přílohová obálka k č.l. 1). Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno spolu s informací o zpracování osobních údajů žalovanému dne 5. 10. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení, informacemi o zpracování osobních údajů, podacím lístkem, viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 14. 1. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím lístkem, viz přílohová obálka k č.l. 1). 7. Soud výše uvedený skutkový stav posoudil po právní stránce následovně: 8. Strany mezi sebou uzavřely dne 20. 6. 2019 úvěrovou smlouvu dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“) a rovněž dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto zkoumal z úřední povinnosti (k čemuž je soud povinen), zda byla v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. (dále i jako„ ZSÚ“), tedy zda byla před poskytnutím úvěru dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. K prověření úvěruschopnosti musí poskytovatel spotřebitelského úvěru před poskytnutím úvěru vždy přistoupit a přihlédnout přitom nejen k tvrzením spotřebitele, ale i k jiným podkladům, které prokazují schopnost spotřebitele splácet úvěr (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C – 679/18, ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. C – 449/13, CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus, srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). V daném případě není informace o tom, že by poskytovatel úvěru – společnost FCC před poskytnutím úvěru prověřovala výdaje žalovaného i z jiných zdrojů než ze sdělení žalovaného. Úvěruschopnost tak nebyla před poskytnutím úvěru dostatečně prověřena a Smlouva je tak z tohoto důvodu absolutně neplatná. 9. Neplatnost smlouvy pak vyplývá i z úroku, který je zde ve výši 56,69 % ročně. Tento úrok je cca sedminásobkem úroku, který byl v daném období běžný pro spotřebitelské úvěry (bezúčelové), a který činil 8,37 % ročně. V tomto ohledu tak soud shledal, že daná smlouva je neplatná, minimálně co se týče ustanovení o úroku. Absolutní neplatnost je v občanském zákoníku upravena v § 588 o. z., kde je rovněž uvedeno, že k ní soud přihlédne i bez návrhu. S ohledem na to, že bylo judikováno, že úroky dosahující již čtyřnásobku běžné sazby úroků v daném období jsou nemravné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), pak sedminásobně vyšší úroky jsou též v rozporu s dobrými mravy, a to v očividném rozporu (k očividnosti - viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Soud k tomuto (očividnému) rozporu s dobrými mravy přihlédne i bez návrhu (viz výše). Soud je toho názoru, že neplatnost se může týkat pouze ustanovení o úrocích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 ze dne 25. 1. 2022). Ustanovení o úrocích je tak zcela jistě neplatné. 10. Smlouva však může být shledána absolutně neplatnou jako celek i pro její celkovou lichevní povahu (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16). Rozdíl mezi lichevní smlouvou a jen jediným neplatným ujednáním pro rozpor s dobrými mravy (viz úroky) lze spatřovat zejména v celkové konstrukci smlouvy, kdy lichevní smlouva je konstruována tak, že se v podstatě dopředu předpokládá, že jí úvěrovaný nebude moci splácet, proto jsou zde nastaveny vysoké úroky a smluvní pokuty. Účelem této smlouvy je především uspokojit se z úroků, pokut a poplatků, které vzniknou nesplácením smlouvy. Jejich charakteristikou je nastavení vysokých úrokových měr a poplatků, tedy celkových nákladů na úvěr (někdy nazýváno„ RPSN“), které znesnadňují či přímo i znemožňují včasné splacení dluhu, které ve spojení s vysokými pokutami a úroky za prodlení dále jen prohlubovaly„ dluhovou past“ úvěrovaného. Dříve byla smlouva často opatřena i rozhodčí doložkou, která spotřebiteli znemožňovala domáhání se práva u soudu, nicméně to již v rámci spotřebitelských smluv není možné od účinnosti zák. č. 258/2016 Sb., který byl změně zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 11. Důležitým ukazatelem přitom není jen úroková míra, ale i již výše zmíněné RPSN, které zahrnuje jak úrokovou míru, tak i poplatky spojené s úvěrem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). V daném případě činí RPSN 98,45 % ročně, což je částka představující cca 12-ti násobek běžné úrokové sazby v době uzavření Smlouvy, kdy úroky jsou v podstatě cenou úvěru. V daném případě tak soud konstatuje, že ve Smlouvě jsou zakomponovány další poplatky (poplatek za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč), které vedle již dosti vysokého úroku, navyšují náklady Smlouvy, které má žalovaný zaplatit tak, že se tyto náklady úvěru dostávají již nad únosnou mez. Smlouvu tak soud shledal lichevní jako celek, a proto rovněž celkově absolutně neplatnou. 12. Soud tak přistupoval ke Smlouvě jako k absolutně neplatné