21 C 221/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 5. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 19. 4. 2018. Žalovaný se ve smlouvě o spolupráci mimo jiné zavázal, že bude vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech a v poskytování řádného servisu klientům. Žalobkyně se zavázala vyplácet žalovanému za sjednaných podmínek provize. Provize byly vypláceny zálohově a žalovaný se je zavázal vrátit v případě, že nastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části. Žalobkyni vzniklo v důsledku skutečností, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části, právo na vrácení částky 9 050,18 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku 7 173,79 Kč, kterou měl žalovaný ve storno rezervě. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 1 876,39 Kč výzvou k plnění ze dne 26. 4. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 19. 9. 2022 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba a předvolání k jednání s poučením o následcích nedostavení doručena fikcí (§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)) dne 28. 7. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: smlouva o obchodním zastoupení ze dne 19. 4. 2018, provizní příjmy souhrnný report, předžalobní upomínka ze dne 26. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 4. 2022, výpis z centrální evidence exekucí žalovaného, provizní výpis souhrnný za období 25. 8. 2021 – 23. 9. 2021, za období 26. 6. 2021 – 24. 7. 2021, za období 25. 3. 2021 – 23. 4. 2021, za období 24. 10. 2020 – 24. 11. 2020, 25. 9. 2019 – 24. 10. 2019, 28. 7. 2019 – 22. 8. 2019, 27. 6. 2019 – 27. 7. 2019, [anonymizováno] pravidla odměňování – ceník provizí, provizní listina [právnická osoba], provizní listina [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno], provizní listina [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], údaje z veřejné části živnostenského rejstříku na žalovaného, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu a po právní stránce věc hodnotil následovně: Mezi účastníky řízení byla dne 19. 4. 2018 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal, že bude na účet žalobkyně vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smlouvy o finančních produktech a ve zprostředkování uzavření těchto smluv, jejich změn nebo zrušení. Právo na provizi je podmíněné tím, že v době šesti měsíců od uzavření smlouvy o finančním produktu bude smlouva klientem řádně plněna. Provize byly vypláceny zálohově a v případě zániku nároku na jejich vyplacení je byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalovaný byl povinen vyrovnat případný záporný zůstatek provizního konta a udržovat jej v kladné výši. Pro zúčtování provizních nároků bylo žalovanému zřízeno provizní konto a žalovaný za svoji činnost inkasoval provize, právo na část provizí mu však následně zaniklo a na jeho provizním kontě tak vznikl záporný zůstatek 1 876,39 Kč (9 050,18 Kč minus zůstatek storno rezervy 7 173,79 Kč). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni dlužnou částku uhradil. Posuzovaný vztah je závazkem ze smlouvy o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 19. 4. 2018 a vyplácela žalovanému sjednané zálohy na provize. Žalovaný svým povinnostem nedostál a nevrátil žalobkyni provize, na jejichž vyplacení mu nárok zanikl, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván. Z důvodu prodlení žalovaného s vrácením provizí má žalobkyně podle § 1968 a 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné částky. Žalobkyni dále vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč stanovené § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 482 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 876,39 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 200 Kč ve výši 882 Kč. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.