27 C 159/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 11. 2021 domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 3. 10. 2013 smlouvu o půjčce č. H [číslo] s právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit, a to spolu se souhrnným poplatkem ve výši 1 408 a poplatkem ve výši 4 032 Kč za splátku v hotovosti, a to v 56 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná dne 11. 12. 2018 uznala dluh ve výši 14 387,93 Kč, který se k tomu dni skládal z dlužné jistiny ve výši 4 276, 49 Kč, úvěrového úroku ve výši 828,51 Kč, zákonného úroku z prodlení 1 009,81 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 273,12 Kč. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně si sjednali, že žalovaná bude platit na tento dluh částku 500 Kč měsíčně. Takto uhradila celkem částku 7 000 Kč. Zbývá tak uhradit celkem 7 387,93 Kč Na žalobkyni přešla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2016. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalované doručeno fikcí doručení dne 7. 3. 2022. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč, v odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná s právním předchůdcem uzavřela smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet spolu se sjednanými poplatky. Následně písemně uznala svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně co do důvodů a výše 14 387,93 Kč a zavázala se jej splácet ve splátkách 500 Kč měsíčně. Takto uhradila celkem 7 000 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Vztah mezi účastníky je vztahem ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzavřené adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o.z.) mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnil. Žalované vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného příslušenství, tuto povinnost žalovaná nesplnila. Povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 o.z. s tím, že výše úroku z prodlení je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná svůj dluh výslovně uznala co do důvodů a výše a v souladu s ust. 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by její dluh v době uznání netrval. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 387,93 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.