27 C 206/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, žalovaná využila služeb veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a uzavřela s ní tak smlouvu o přepravě osob. Dne [datum] byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné a smluvní přirážku dle přepravních podmínek. Žalovaná byla revizorem na místě vyzvána k zaplacení dlužné částky, což však neučinila. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalobkyně již v návrhu výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu ze dne [datum], doručené jí uložením, nevyjádřila a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná dne [datum] cestovala autobusem [číslo] v [obec] provozované žalobkyní, přičemž byl žalovaný kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalobkyni tak podle přepravních podmínek vznikl nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., přepravní řád. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná cestovala prostředkem hromadné přepravy, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaná porušila své povinnosti cestujícího vyplývající z ust. § 2550 o. z., když nezaplatila jízdné ve výši 30 Kč. Žalované tak vznikla povinnost uhradit kromě tohoto jízdného i smluvní přirážku ve výši 1 500 Kč. Výše jízdného a přirážky vyplývá ze shora uvedených předpisů a Tarifu Pražské integrované dopravy. Soud tedy uzavřel, že žalované vznikla povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce žalovanou částku. Do prodlení s úhradou pohledávky dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala dnem následujícím po přepravní kontrole, kdy byla k plnění vyzvána dle § 1958 o. z. S ohledem na to, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením, je povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady za DPH ve výši 21%, z částky 900 Kč, tj. 189 Kč.