28 C 131/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu zesplatněné smlouvy o úvěru. 3. Žalovanému bylo předvolání k prvému jednání ve věci doručeno více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, přičemž žalovaný byl v předvolání k jednání upozorněn, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se přesto bez jakékoliv omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil. Předvolání bylo žalovanému doručeno dne [datum] do vlastních rukou, a to spolu se žalobou a s výzvou k vyjádření k žalobě. 4. Žalobkyně, která se na nařízené ústní jednání dne [datum] dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. 5. Vzhledem k tomu, že spor mezi účastníky řízení vychází ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zkoumal soud v kontextu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne [datum] a v kontextu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., zda vydání rozsudku pro zmeškání v této věci není v rozporu s kogentní právní úpravou. 6. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. 7. Dle ust. § 6 zákona č. 321/2001 Sb. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 8. V řízení nebyla k důkazu předložena písemná úvěrová smlouva, ale toliko žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum] a oznámení žalobkyně o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. V tomto případě byla evidentně učiněna konkrétní nabídka na úvěr, se kterou bylo souhlaseno oběma stranami, což je patrno jednak ze žádosti o úvěr a jednak z jejího odsouhlasení. Účastníci řízení se taktéž podle obsahu sjednané úvěrové smlouvy dlouhodobě chovali – žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr, který žalovaný dlouhodobě splácel, a který byl následně z důvodu nedostatečné platební morálky žalovaného zesplatněn. Dle názoru soudu je tedy zřejmé, že úvěrová smlouva byla platně a účinně uzavřena. S odkazem na ust. § 6 zákona č. 321/2001 Sb. soud taktéž konstatuje, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by se ve vztahu k žalobkyni někdy dovolal případných nedostatků v náležitostech úvěrové smlouvy požadovaných v ust. § 4 zákona č. 321/2001 Sb. Soud tedy vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky řízení platně a účinně uzavřena. 9. S ohledem na obsah směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána také k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, zda a jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že jednak lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v bankovních i nebankovních úvěrových registrech (systémech CBCB a CRIF) a jednak vycházela také z dlouhodobého (osmiměsíčního) vyhodnocení obratů na bankovním účtu žalovaného. Splátka úvěru v maximální výši 5 000 Kč měsíčně (5 % z úvěrového limitu) byla dle názoru soudu adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek řádně splácet. Ani z tohoto pohledu tedy soud překážky vydání rozsudku pro zmeškání nezjistil. 10. Jelikož předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny, vydal soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Pro úplnost soud s odkazem na výše uvedené závěry znovu opakuje, že nebylo shledáno, že by bylo vydání rozsudku pro zmeškání v této věci v rozporu s kogentní právní úpravou. 11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozsudkem stanovené povinnosti uložil žalovanému splnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynalžených nákladů řízení v částce 21 160,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 160 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 103 976,14 Kč sestávající z částky 5 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 630 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 5 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žalobu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 050 Kč ve výši 2 950,50 Kč. 13. Náhradu nákladů právního zastoupení za další úkony právní služby soud žalobkyni nepřiznával, neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce přes výslovnou výzvu soudu z jednání ze dne [datum] dodatečně nevyčíslila náklady řízení, které po žalovaném požaduje uhradit. Soud tedy v tomto směru vycházel z vyčíslení nákladů řízení, obsaženého v žalobě ze dne [datum]. Žádné další náklady řízení než ty, specifikované v žalobě ze dne [datum], žalobkyně nahradit nepožadovala. 14. Náhrada nákladů právního zastoupení za předžalobní výzvu byla žalobkyni přiznána dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t., neboť se v tomto případě jedná toliko o jednoduchou, nikoliv o kvalifikovanou výzvu k plnění před podáním žaloby.