28 C 154/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a tedy se na základě přihlášky do příslušné evidence ze dne [datum] stal poplatníkem televizního poplatku, přičemž však nezaplatil měsíční televizní poplatky za měsíce únor 2019 až listopad 2021. Výše měsíčního poplatku činí 135 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 4. Žalovaný je od [datum] přihlášený jako poplatník televizního poplatku s ohledem na to, že se stal držitelem televizního přijímače (prokázáno potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Z této povinnosti se žalovaný neodhlásil, ani nebyl od placení TV poplatku osvobozen. Za měsíce únor 2019 až listopad 2021 nebylo na poplatek uhrazeno ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků předžalobní výzvou z [datum] (prokázáno dopisem z [datum] včetně dodejky). 5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 6. Žalovaný, který vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je podle § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, finančním zdrojem žalobkyně, která je tedy k jeho výběru oprávněná. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný se z evidence poplatníků TV poplatků neodhlásil, ani nebyl od placení TV poplatků v předmětném období osvobozen. Na výzvu žalobkyně k zaplacení dluhu žalovaný nereagoval a ocitl se podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích ve spojení s § 1968 o. z. v prodlení, když řádně a včas nezaplatil televizní poplatky za měsíce únor 2019 až listopad 2021 (celkem tedy za 34 měsíců). Žalobkyně má proto, vedle nároku na zaplacení dlužných televizních poplatků v částce 4 590 Kč, podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 707,73 Kč vycházející z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalobou uplatněný dluh něčeho uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. 8. Soud však žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na její zastoupení advokátem, které v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14, či z [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12) považoval za neúčelně vynaložené. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a disponuje dostatečným materiálním i personálním vybavením k tomu, aby zcela běžnou agendu, jakou vymáhání televizních poplatků je, mohla vykonávat bez využití právní pomoci advokátů. Soud proto žalobkyni přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou realizovaných úkonů, a to za předžalobní výzvu a podanou žalobu. 9. Pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. věta první).