28 C 3/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající z Dohody [číslo] o uznání dluhu, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum]. 2. Soud usneseními ze dne [datum] vyzval žalobce i žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115 občanského soudního řádu) a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu). Zástupkyni žalobce bylo předmětné usnesení doručeno dne [datum] do datové schránky a v poskytnuté lhůtě se nevyjádřila. Žalované bylo toto usnesení doručeno dne [datum] fikcí do datové schránky. V usnesení ze dne [datum] byla zároveň žalovaná ve stejné lhůtě 7 dnů vyzvána také k vyjádření k žalobě, zasílané spolu s usnesením, a k doložení důkazů prokazujících její eventuální procesní obranu, přičemž žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. V souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud tedy následně o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci (konkludentně) souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobce a žalovaná, zastoupená zapsaným jednatelem, spolu dne [datum] uzavřeli Dohodu [číslo] o uznání dluhu, jejímž předmětem bylo uznání dluhu žalované za užívání části komunikace na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] v dispozici žalobce. Předmětná část pozemku byla žalovanou užívána za účelem umístění stánku s občerstvením v období od [datum] do [datum]. V dohodě je uvedeno, že žalovaná užívala část této komunikace bez souhlasu vlastníka (žalobce), a tedy bez právního důvodu. Na straně žalované tedy na tomto základě vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši částky, odpovídající výši obvyklého nájemného, které je v obdobných případech žalobcem požadováno. Žalovaná na základě těchto skutečností vůči žalobci uznala dluh co do důvodu i výše vyjádřené částkou 32 100 Kč. Uznaný dluh se žalovaná zavázala uhradit do [datum]. Za žalovanou dohodu podepsal její zapsaný jednatel, oprávněný jménem žalované jednat. Žalovaná následně dluh neuhradila, a to přesto, že ji k úhradě dluhu vyzvala zástupkyně žalobce dopisem ze dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Podle ustanovení § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. 6. Podle ustanovení § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 stejného ustanovení při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná podpisem dohody o uznání dluhu svůj dluh co do důvodu i výše uznala a vznikla jí proto povinnost žalobci uznaný dluh uhradit do [datum], jak se zavázala v Dohodě [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná explicitně projevila svou vůli tak, že vůči žalobci uznává svůj dluh ve výši 32 100 Kč, a že se zavazuje mu jej uhradit do konce ledna 2021, dohoda je podepsána zapsaným jednatelem žalované. V této souvislosti soud akcentuje také ustanovení § 545 a § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – z projevu vůle žalované je patrné, že účelem a smyslem tohoto projevu bylo uznání inkriminovaného dluhu. Okolnosti sjednání dohody žalovaná nesporovala, stejně jako skutečnost, že svůj dluh vůči žalobci skutečně uznala, a to z již zmíněného důvodu naprosté procesní pasivity. V tomto kontextu soud dodává, že žalovaná neprokázala, že by daný dluh nevznikl – naopak, existence dluhu byla v řízení prokázána co do důvodu i výše. Jak je patrno např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 170/2010„ pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou“. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Neexistenci dluhu pak žalovaná neprokázala a je tedy zcela zřejmé, že dluh byl ze strany žalované uznán ve smyslu ust. § 2053 a § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V tomto ohledu soud znovu připomíná, že žalobkyně na jakoukoliv obranu zcela rezignovala přesto, že byla na následky této neaktivity upozorněna v usnesení zdejšího soudu ze dne [datum]. Z tohoto důvodu soud také rozhodoval na základě důkazů, které předložil žalobce – soud je pak toho názoru, že tyto důkazy nárok žalobce zcela prokazují. 8. Žalovaná svůj závazek z dohody nesplnila, a tak se stal dluh ke dni [datum] v celém rozsahu splatným. Žalovaná následně dluh neuhradila i přesto, že jí žalobce prostřednictvím své zástupkyně k úhradě dluhu vyzval dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne [datum], která byla žalované zaslána na adresu zapsaného sídla. Žalovaná pak zůstala zcela nekontaktní i v tomto soudním řízení, a jak bylo konstatováno, přes poučení o tom, že pasivita pro ni může znamenat neúspěch ve sporu, nereagovala na výzvy soudu a vůbec se k žalobě nevyjádřila. 9. Soud tedy vzhledem k předloženým důkazům nespatřuje žádné důvody k tomu, aby nebylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalované byla ke splnění dluhu stanovena klasická pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě do [datum], jak se zavázala v dohodě ze dne [datum], octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že k prodlení žalované došlo v prvním pololetí roku 2021, dosahuje procentní sazba zákonného úroku z prodlení výše 8,25 % p.a. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 157,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 284 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 100 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč.