38 C 281/2022-78 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její aktivní legitimace ve věci je dána poté, co právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne 12. 3. 2019 postoupila níže uvedenou pohledávku na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 23. 3. 2011 s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na úhradu kupní ceny vozidla (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 184 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 404 Kč. Žalovaný však půjčku řádně a včas nesplácel, právní předchůdce žalobkyně proto s účinností ke dni 4. 8. 2011 od předmětné smlouvy odstoupil. Pohledávka byla následně dne 12. 3. 2019 s účinností ke dni 15. 3. 2019 postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila celková výše pohledávky částkou ve výši 235 077,67 Kč (dlužná jistina 210 988,75 Kč a dlužný poplatek 19 706 Kč), smluvní pokutou ve výši 4 382,92 Kč, příslušenství bylo tvořeno úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 210 988,75 Kč od 5. 8. 2011 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 230 694,75 Kč ode dne 5. 8. 2011 do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalovaného navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Opatrovník žalovaného předně namítal, že není dostatečně prokázané, že došlo ke sjednání úrokové sazby úroku z úvěru ve výši 13,90%, neboť v samotné smlouvě o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla ani ve všeobecných obchodních podmínkách úroková sazba není sjednána. 3. K námitce opatrovníka žalovaného žalobkyně uvedla, že úroková sazba byla sjednána v souladu s čl. 7 všeobecných obchodních podmínek, podle kterého má věřitel právo požadovat úrok za období od podpisu Smlouvy do zaplacení jistiny, přičemž sjednaná úroková sazba odpovídá úrokové sazbě úvěrů poskytovanými bankami v době uzavření předmětné Smlouvy. Nadto žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 13,90% ročně z částky 210 988,75 Kč za období od 5. 8.2011 do 15. 3. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 230 694,75 Kč za dobu od 5. 8. 2011 do 15. 3. 2019. 4. Soud proto v bodě I. výroku tohoto rozsudku řízení v rozsahu výše uvedeného zpětvzetí podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. 5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je ukrajinské státní příslušnosti, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. 6. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 7. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 23. 3. 2011 s žalovaným Smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 184 000 Kč. Žalovaný měl povinnost splatit úvěr v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 404 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba] Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,90% p. a. Pro případ řádného nesplácení úvěru žalovaným byl žalobce oprávněn od smlouvy o úvěru odstoupit s účinností doručení odstoupení od smlouvy žalovanému, přičemž tímto odstoupením by žalobkyni vzniklo právo na úhradu dosud neuhrazených úroků do konce úvěrové smlouvy a na platby spojené s finančním vypořádáním. Pro případ, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou některé ze splátek, byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 3. 2011 včetně splátkového kalendáře a Všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný sjednané splátky úvěru nehradil, proto právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 25. 7. 2011 od Smlouvy odstoupil s účinností ke dni 4. 8. 2011 (viz odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 7. 2011 včetně výsledného vyúčtování). Dne 12. 3. 2019 došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně z právního předchůdce žalobce coby postupitele na žalobkyni coby postupníka (viz Smlouva o postoupení pohledávek [číslo] včetně přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, dohoda mezi [právnická osoba] a Bohemia faktoring ze dne 12. 3. 2019), o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 25. 3. 2019, který byl žalovanému zaslán dne 7. 4. 2019 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 27. 11. 2019 předžalobní výzvu (viz výzva k plnění se základním skutkovým rozborem předcházející žalobě včetně podacího lístku České pošty adresovaného žalovanému). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 11. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva dle § 261 odst. 3 písm. d) a § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud má za prokázané, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 184 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 9 404 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokuty v souhrnné výši 4 382,92 Kč, přičemž nárok na takto vyúčtované smluvní pokuty vznikl žalobkyni na základě smlouvy o úvěru, a to bodu 2.7 Všeobecných obchodních podmínek a § 544 an. obč. zák. Nadto vznikl žalobkyni v souladu s čl. 10 smlouvy o úvěru nárok na úhradu doposud nezaplacených úroků do konce smlouvy o úvěru. Ohledně namítané výši úroků ze strany opatrovníka soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že úrok byl sjednán platně v souladu s čl. 7. Všeobecných obchodních podmínek. Co se týče jeho výše, soud přisvědčil žalobkyni ohledně skutečnosti, že úvěr je úplatný obchod, který nelze uzavřít bezúročně, přičemž v daném případě jeho výše odpovídá obvyklé úrokové sazbě úvěrů poskytovanými bankami v době uzavření předmětné Smlouvy. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku uhradil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně, čímž neunesl důkazní břemeno. Část příslušenství za období od odstoupení od Smlouvy do postoupení pohledávky byla žalobkyní vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. S ohledem na shora uvedené soud proto žalobě v celém zbývajícím rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák., z částky 230 694,75 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, a smluvního úroku ve výši 13,19 % ročně z částky 210 988,75 od 16. 3. 2019 do zaplacení. 13. O nákladech řízení účastníků (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně 69 592 Kč tvoří: soudní poplatek ve výši 11 754 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 235 077,67 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, částečné zpětvzetí a účast na jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 800 Kč ve výši 10 038 Kč O povinnost