38 C 503/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její aktivní legitimace ve věci je dána poté, co právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 7. 10. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření cit. smlouvy. Žalovaný se dle tvrzení žalobkyně zavázal tuto půjčku splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč (tj. celkem se zavázal splatit částku 16 960 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Dle tvrzení žalobkyně nesplácel žalovaný tuto půjčku řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na níž byla sjednána, tj. dne 13. 10. 2019. Pohledávka za žalovaným včetně příslušenství byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, na [právnická osoba] S.á.r.l., která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tedy požadovala uhrazení jistiny půjčky ve výši 7 580 Kč, když dle jejího tvrzení žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem v Maltské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť žalovaný má bydliště na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 20. 12. 2021 a žalobkyni dne 6. 12. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (smlouva o půjčce ze dne 7. 10. 2008; zákaznická karta; poštovní podací arch ze dne 17. 7. 2015; podací arch ze dne 12. 5. 2021; výpis z internet ebanking; předžalobní výzva ze dne 10. 5. 2021; poštovní podací arch ze dne 13. 9. 2018; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 11. 9. 2018; Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce; Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2015; příloha [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 7. 10. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] součástí jejíhož obsahu byly i obchodní podmínky vydané touto společností. Na základě cit. smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den podepsání smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal půjčku splatit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč (celková vratná částka tedy činila 16 960 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla dne 19. 6. 2015 s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. Oznámení o postoupení pohledávek bylo zasláno žalovanému dne 25. 6. 2015 [právnická osoba] S.á.r.l. následně postoupila svoji pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn podáním odeslaným dne 11. 9. 2018. Žalobkyně dne 10. 5. 2021 zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 an. o. z. aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 an. obč. zák., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni v souladu s § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon [číslo] Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 10 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Tento souhrnný poplatek je cenovým ujednáním, jež soudu nepřísluší přezkoumávat v intencích § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., když je zjevné, že jeho výše není v rozporu z dobrými mravy, neboť nedosahuje ani 100 % jistiny a v čase (na rozdíl od úroků) nenarůstá, neboť se jedná o pevnou částku 6 960 Kč. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení půjčky včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 517 obč. zák. a prováděcího nařízení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 580 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.