38 C 550/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 7. 2019 uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 4. 7. 2019 Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, jehož poskytnutí mu bylo dne 4. 7. 2019 schváleno a bylo mu umožněno jeho čerpání. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož ze strany žalovaného došlo k závažnému porušení kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován a dne 2. 7. 2021 byl celý kontokorent zesplatněn. Ke dni zesplatnění kontokorentu sestávala dlužná pohledávka z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a z nesplaceného smluvního úroku vyúčtovaného za období od 1. 3. 2021 do 1. 7. 2021 ve výši 282,83 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku 27,28 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. 3. Soud zjistil, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem s bydlištěm na Slovensku, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Žalobkyně je českou právnickou osobou se sídlem v České republice. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 27. 1. 2022 a žalobkyni dne 18. 1. 2022. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (rámcová smlouva [číslo]; dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu; obchodní podmínky [právnická osoba]; podmínky pro používání kontokorentu [právnická osoba]; předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného; přehled plateb kontokorentu; zesplatňující dopis – předžalobní výzva; podací arch) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela dne 4. 7. 2019 žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou [ulice] podmínky, Ceník, Podmínky pro používání karet, Podmínky pro používání úvěru, Podmínky pro používání hypotéky, Pojistné podmínky a Rámcová pojistná smlouva, Přehled cen pojištění. Na základě Rámcové smlouvy se žalobkyně zavázala žalované zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 4. 7. 2019 byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, na jehož základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorent ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal kontokorent průběžně splácet každým připsáním peněz na běžný účet, nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal, že měsíční příjem peněz na běžný účet pokryje alespoň výši napočítaných úroků za předchozí měsíc. Žalovaný se konečně zavázal mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Pro případ porušení jakékoliv z podmínek byla žalobkyně oprávněna žalovanému kontokorent zablokovat a celý kontokorent zesplatnit. Za účelem poskytnutí kontokorentu žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě souhlasu žalovaného v Rámcové smlouvě z interních a externích databází. Žalovaný kontokorentní úvěr čerpal až do výše 5 000 Kč, s tím, že dne 1. 3. 2021 nebyl na běžném účtu žalovaného dostatečný disponibilní zůstatek k zaplacení splatného úroku z kontokorentu ve výši 282,83 Kč, když žalovaný zaplatil pouze částku 27,28 Kč. Žalobkyně dne 2. 7. 2021 kontokorent zablokovala a zesplatnila jej v celé výši. Tato výzva byla též předžalobní upomínkou a žalovanému byla zaslána dne 9. 7. 2021. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za účelem poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do interních a externích databází, přičemž soud s ohledem na výši úvěru toto považoval za dostačující. Soud má za prokázané, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr, avšak nezajistil na běžném účtu dostatečný disponibilní zůstatek k zaplacení splatného úroku z kontokorentu. Proto žalobkyně kontokorent v souladu se smluvním ujednáním zablokoval a celý úvěr ke dni 2. 7. 2021 zesplatnila. Žalovaný netvrdil, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho zaplatil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalobkyni přiznal rovněž právo na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a prováděcího nařízení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 027,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností uvedených ve výrocích tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.