47 C 131/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], tato částka byla téhož dne zaslána na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prošetřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Účastníci si dohodli poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] Částku [částka] měl žalovaný uhradit do [datum], tuto povinnost žalovaný nesplnil. Žalovaný uhradil žalobkyni částku [částka], která byla započítána na smluvní pokutu, kterou si účastníci dohodli. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky [částka], nákladů za odesílané upomínky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. 2. Účastníci se k ústnímu jednání dne [datum] nedostavili, žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť bylo možno věc projednat a rozhodnout bez přítomnosti účastníků, a to na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o zápůjčce z [datum] o platbě z [datum], předžalobní výzva, podací arch k předžalobní výzvě, upomínka z [datum]) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením: 4. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu označenou jako smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], tato částka byla žalovanému vyplacena dne [datum]. Účastníci smlouvy si sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], dále si sjednali smluvní pokutu pro případ neplnění smluvních podmínek. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky [anonymizována dvě slova] jako jistiny, poplatku ve výši [částka] v výši [částka], účelně vynaložených nákladů v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] Smluvní pokutu si účastníci dohodli ve smlouvě ve výši 0,10% denně z dlužné částky, žalobkyně ji vypočetla za dobu od [datum] do [datum] částkou [částka], z níž uplatňuje částku [částka], od které odečetla částku [částka], kterou žalovaný uhradil dne [datum]. 5. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2390 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též„ zákon“). Žalobkyně tedy byl povinna dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že dostála své povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Předloženými listinnými důkazy není prokázáno její tvrzení, že si zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne [datum], nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala. 6. Podle ust. §87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. 8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne [datum], C [číslo], jehož výrok zní: Články 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb. 10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené čl. směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o zápůjčce dle ust. 2390 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. [příjmení] [částka] byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu, přičemž v řízení bylo nesporné, že z této částky vrátil žalobkyni částku [částka]. Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným pouze v částce [částka] včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 11. Na základě provedeného dokazování soud tak vyhověl žalobě pouze v částce [částka], včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kdy měla být tato částka vrácena, do zaplacení, v částce [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení této částky by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o zápůjčce. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963Sb. občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, náklady mu však žádné nevznikly.