47 C 98/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli dne [datum] ve znění dodatku z [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být uhrazen do [datum] spolu s příslušenstvím úvěru ve výši [částka]. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky [částka] jako jistiny, částky [částka] jako smluvní pokuty, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Dále se domáhá zaplacení částky [částka] jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Soud v řízení postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl při ústním jednání bez přítomnosti účastníků, a to na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně svoji nepřítomnost omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouvy o úvěru z [datum] a z [datum], rámcová smlouva o postoupení pohledávek z [datum], odchozí dopisy, odchozí telefonický hovor, zápis o osobní návštěvě, dopis s návrhem na mimosoudního řešení, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, výzvy k úhradě včetně podacího archu) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením: 4. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne [datum] a [datum] podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též„ zákon“), na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Účastníci smlouvy si sjednali závazek žalované uhradit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky [částka] poskytnuté jako úvěr i částku [částka] sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná byla v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Předloženými listinnými doklady není podle názoru soudu prokázáno, že takové šetření bylo provedeno a že tak právní předchůdce žalobkyně dostál povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení, nevyplývá z nich, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, případně zda byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne [datum], nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala. 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES (dále též„ Směrnice“) v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 uvádí, že v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru je vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. 8. Výklad těchto ustanovení obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C -679/18, podle kterého články 28 a 3 Směrnice musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 3 a 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice musí jich být rovněž vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele zmoci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 Směrnice, a nikoliv podle § 87 zákona. 10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené články Směrnice. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalované proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. Z poskytnuté částky [částka] žalovaná neuhradila [částka], pouze v této výši tedy nárok žalobkyně soud shledal důvodným. a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši celkem [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části, tj. v částce [částka], představující smluvní pokutu, a v částce [částka] (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] + náklady za vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč) byla žaloba zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení uvedených částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 73,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,73 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky 300 Kč za každý ze [anonymizováno] úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ([anonymizována dvě slova] k [anonymizována dvě slova] žaloby) včetně [anonymizováno] paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].