60 C 548/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 368,08 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) dne 16. 1. 2019, na jejímž základě byla žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 10 104 Kč, který je součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 864 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 956 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 284 Kč. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Poskytnutou zápůjčku včetně těchto částek se ve smlouvě o zápůjčce žalovaný zavázal hradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách ve výši po 536 Kč do 27. 11. 2019 Poslední splátku žalovaný uhradil dne 4. 2. 2019 a následně splátky nehradil. Žalobkyně ve věci uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí posoudila zhodnocením informací od žalovaného, který byl před uzavřením předmětné smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány doklady od žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dne 28. 5. 2019 právo na uhrazení celé neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 13 723,97 Kč a na poplatku 8 644,11 Kč. V důsledku neplacení vzniklo žalobkyni marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky právo požadovat z dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo rovněž právo na zaplacení úroku ve výši 29% ročně z dlužné jistiny 13 723,97 Kč od 28. 11. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž toto bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 368,08 Kč, a to 13 723,97 Kč na jistině a 644,11 Kč na poplatku, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 096,54 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 787,68 Kč. Žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení z částky 13 723,97 Kč ve výši 9,75 % ročně za období od 3. 3. 2021 do zaplacení spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13 723,97 Kč za období od 3. 3. 2021 do zaplacení. Do postoupení pohledávky žalovaný zaplatil celkem 600 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Bulharska. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V tomto případě soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, když žalovaný má bydliště v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, spotřebitel (žalovaný) má obvyklé bydliště v České republice a obchodník (žalobkyně) provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v České republice, tj. v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště. 4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: 5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) byla dne 16. 1. 2019 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně jako podnikatel, jejímž hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalovanému jako spotřebiteli dne 16. 1. 2019 v hotovosti zápůjčku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 10 104 Kč v 45 týdenních splátkách ve výši po 536 Kč do dne 27. 11. 2019; poslední splátka byla sjednána ve výši 520 Kč. Poplatek ve výši 10 104 Kč byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků za poskytnutou zápůjčku za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 864 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 956 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 284 Kč Součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě zákazník (žalovaný) potvrdil, že [anonymizováno] ([právnická osoba], [IČO]) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. V čl. 13 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce bylo uvedeno prohlášení zákazníka (žalovaného), že [anonymizováno] ([právnická osoba], [IČO]) před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Dále zákazník (žalovaný) prohlásil, že je schopen [anonymizováno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 600 Kč (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouva o zápůjčce včetně smluvních podmínek, přehled plateb). 6. Pohledávka společnosti [právnická osoba], [IČO], za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o zápůjčce byla na žalobkyni postoupena dne 20. 1. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy [číslo]). Žalovanému bylo postoupení oznámeno společností [právnická osoba], [IČO] dopisem ze dne 20. 1. 2020 odeslaným žalovanému dne 14. 2. 2020, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky 28 826,75 Kč bez příslušenství do 10 dnů od doručení oznámení (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). 7. Předžalobní upomínka k úhradě částky 29 764,81 Kč byla žalovanému odeslána dne 29. 1. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 12. 2. 2021 (viz předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání). 8. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 16. 1. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně toho dne v hotovosti poskytla žalovanému částku 14 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky odeslaným žalovanému dne 14. 2. 2020, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Na žalobkyni byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena. 9. Soud nemá za prokázané, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru byla náležitě posuzována úvěruschopnost žalovaného. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřené adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaný na straně vydlužitele smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně zapůjčitele v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto se soud zabýval i otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Při posuzování této otázky vzal soud v potaz veškeré skutečnosti, které v tomto případě vyšly najevo. Soudu upozorňuje zejména na to, že žalobkyně vycházela výlučně z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Neuvedla však, s jakým výsledkem úvěruschopnost žalovaného posoudila, neuvedla, zda vycházela z nějakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalovaného. Tyto skutečnosti přitom soud musí zohlednit z moci úřední (viz rozhodnutí soudního dvora EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci C -377/14 Ernst Georg Radlinger a Helena Radlingerová v FINWAY a. s.). Důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA v Ingrid Bakkaus and Others). Soud navíc v této věci nemohl žalobkyni řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby soudu doplnila tvrzení v tomto směru a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyně, ani její právní zástupce se k n