7 C 95/2021-135 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byl nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 29 717,60 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 48 628,80 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 59 435,20 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 54 032 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 56 733,60 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 54 032 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 56 733,60 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 54 032 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 59 435,20 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 59 435,20 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 56 733,60 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, původně vedený v řízení, zahájeném na základě žaloby ze dne 29.4.2021, pod sp. zn. [spisová značka] vyloučen ke dni 29.7.2021 k samostatnému projednání. 2. Předmětného nároku se žalobce domáhal s odůvodněním, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení č.j. [číslo jednací] a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.3.2021 sp. zn. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo] bylo žalobci pravomocně přiznáno právo na zaplacení částky 1 617 530,60 Kč z titulu náhrady mzdy, kterou mu žalovaný neuhradil včas a proto nárokuje úrok z prodlení z jednotlivých přiznaných částek náhrady mzdy splatných od 31.12.2018 do 31.10.2019. Žalovaná ani přes výzvu na předmětný dluh ničeho neuhradila. 3. Proti platebnímu rozkazu ze dne 17.5.2021 pod sp. zn. [spisová značka] vydanému ještě před vyloučením věci podala žalovaná odpor, přičemž v následném vyjádření ve lhůtě 30 dní uvedla, že nároky neuznává, ale k nároku na zaplacení úroků z prodlení neuvedla žádný důvod a navrhla zamítnutí žaloby. 4. Po vyloučení věci k samostatnému projednání vydal soud ve věci dne 25.8.2021 rozsudek pro uznání, který byl žalovanou odvoláním úspěšně napaden a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] předmětný rozsudek změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.12.2021. 5. Při jednání dne 14.3.2021 vzal žalobce žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I částečně zpět, neboť žalovaná pohledávky, ze kterých úrok z prodlení vychází zaplatila ke dni 22.4.2021. Žalovaná se zpět vzetím výslovně souhlasila. 6. Ve zbývajícím rozsahu shledala žalovaná předmět řízení nemravným. 7. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění: 8. Ke dni 19.4.2021 bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalované jako zaměstnavatele zaplatit žalobci jako zaměstnanci částku 1 617 530,60 Kč z titulu náhrady mzdy, a to za období 28.6.2016 do 31.12.2017, od 16.11.2018 do 21.9.2019 a dále za období 22.1.2019 do 30.9.2019, přičemž bylo stanoveno, že výše průměrného hodinového výdělku po celé období činní 337, 70 Kč a pracovní doba žalobce čítala osm hodin denně, přičemž na období od 16.11.2018 do 21.1.2019 připadlo 43 pracovních dní a na období od 22.1.2019 do 30.9.2019 175 pracovních dní (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení č.j. [číslo jednací] a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.3.2021 sp. zn. [anonymizována tři slova], [číslo]). 9. Soud neprovedl v řízení další důkazy, když na provedení dalších důkazních návrhů strany netrvaly. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné, přičemž pokud jde o samotné výroky k důkazu provedených rozhodnutí, je jimi vázán dle § 159a odst. 3 o.s.ř. 10. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 11. Žalovaná zaplatila dlužnou náhradu mzdy za období 16.11.2018 až 30.9.2019 přiznanou pravomocnými rozhodnutími soudů dne 22.4.2021. 12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 13. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 14. Podle § 96 odst. 3 o.s.ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. 15. Podle § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 16. Dle § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP) mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 17. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Soud nejdříve rozhodl o částečném zastavení řízení, když žalobce vzal při jednání ve věci samé žalobu částečně zpět, neboť žalovaná zaplatila pohledávku, ze které zažalované příslušenství vychází dne 22.4.2021, tedy před podáním žaloby. Žalovaná při jednání s částečným zpětvzetím souhlasila, a proto soud rozhodl jak je ve výroku I uvedeno o zastavení řízení. Jelikož zastavení řízení zavinila žalobkyně představuje pro účely náhrady nákladů řízení částka zkapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v rozsahu zpětvzetí (od 23.4.2021 do zpětvzetí dne 14.3.2022), ve výši 46 617,87Kč neúspěch žalobce. 19. Z provedeného dokazování bylo postaveno najisto, že žalovaná byla v prodlení s úhradou náhrady mzdy žalobci, jako svému zaměstnanci, přičemž tato náhrada představuje pohledávku, od které je odvislé příslušenství, ke kterému patří i zákonný úrok z prodlení. Jelikož náhrada mzdy je ve smyslu výše citovaného §141 ZP splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku, bylo třeba určit, kdy nastala splatnost náhrad za jednotlivé odpracované měsíce. Výpočet soud provedl vycházeje z výše průměrného hodinového výdělku ve výši 337,70 Kč, 8 hodinou pracovní dobou a počtem pracovních dnů v nárokovaném období resp. v příslušném měsíci. Za měsíc listopad 2018 žalobci náležela náhrada za 11 pracovních dní tedy ve výši 29 717,60 Kč, která byla splatná do 31.12.2018 a od 1.1.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc prosinec 2018 žalobci náležela náhrada za 18 pracovních dní tedy ve výši 48 628,80 Kč, která byla splatná do 31.1.2019 a od 1.2.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc leden 2019 žalobci náležela náhrada za 22 pracovních dní tedy ve výši 59 435,20 Kč, která byla splatná do 28.2.2019 a od 1.3.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc únor 2019 žalobci náležela náhrada za 20 pracovních dní tedy ve výši 54 032 Kč, která byla splatná do 31.3.2019 a od 1.4.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc březen 2019 žalobci náležela náhrada za 21 pracovních dní tedy ve výši 56 733,60 Kč, která byla splatná do 30.4.2019 a od 1.5.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc duben 2019 žalobci náležela náhrada za 20 pracovních dní tedy ve výši 54 032 Kč, která byla splatná do 31.5.2019 a od 1.6.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc květen 2019 žalobci náležela náhrada za 21 pracovních dní tedy ve výši 56 733,60 Kč, která byla splatná do 30.6.2019 a od 1.7.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc červen 2019 žalobci náležela náhrada za 20 pracovních dní tedy ve výši 54 032 Kč, která byla splatná do 31.7.2019 a od 1.8.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc červenec 2019 žalobci náležela náhrada za 22 pracovních dní tedy ve výši 59 435,20 Kč, která byla splatná do 31.8.2019 a od 1.9.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc srpen 2019 žalobci náležela náhrada za 22 pracovních dní tedy ve výši 59 435,20 Kč, která byla splatná do 30.9.2019 a od 1.10.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. Za měsíc září 2019 žalobci náležela náhrada za 21 pracovních dní tedy ve výši 56 733,60 Kč, která byla splatná do 31.10.2019 a od 1.11.2019 do 22.4.2021 byla žalovaná v prodlení. 20. Výši zákonných úroků z prodlení pak soud přiznal v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. v případě prodlení s úhradou náhrady mzdy za období listopad 201