11 C 145/2023-40 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“). Žalovaný na základě Smlouvy a úvěrových podmínek čerpal úvěr do výše 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splatit nejpozději do [datum], a to částkou 14 760 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávka za žalovaným činila 16 792 Kč (12 000 Kč jistina, 2 760 kč nesplacený úrok, 1 932 Kč nesplacené smluvní pokuty, 100 Kč neuhrazené paušální náhrady na upomínání). Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 621,95 Kč za období od [datum] do [datum], účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil ani na základě výzev právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně. 2. V reakci na výzvu soudu, ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud tak usnesením ze dne 12. 7. 2023, č.j. 11 C 145/2023-21, řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 860 Kč a co do částky 1 932 Kč částečně zastavil. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne [datum]. Žalobkyně svou neúčast včas omluvila, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v jejich nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Žalobkyně je společností s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku na žalobkyni ze dne [datum]). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný [datum] za použití prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 12 000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na den [datum], celková splatná částka byla sjednána ve výši 14 760 Kč (jistina + odpovídající úrok v celkové výši 2 760 Kč). RPSN bylo sjednáno 1 141,2 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně. Pro případ porušení jakékoliv povinnosti plynoucí z uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (max. 3 upomínky) (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum], obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově účinné od 29. 8. 2019). Žalovaný dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] zaslal právní předchůdkyni žalobkyně na účet č. [bankovní účet] částku 1,00 s názvem protiúčtu [jméno] [příjmení] a [variabilní symbol] (zjištěno z výpisu z účtu společnosti výpis z účtu [právnická osoba] za období [datum] – [datum]). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] ze svého účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na účet žalovaného č. [bankovní účet] s [variabilní symbol], reference: [číslo] částku 12 000 Kč s poznámkou„ PUJCKA OD ZAPOLO.CZ C. [číslo]“ (zjištěno z výpis z účtu [právnická osoba] u Raiffeisenbank ze dne [datum]). 8. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] a následného společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], kde je výslovně uvedena pohledávky žalovaného. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum], společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], dopisu ze dne [datum] od žalobkyně pro žalovaného včetně podacího archu ze dne [datum]). 9. Právní zástupce žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 792 Kč nejpozději do [datum] (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). 10. Žalobkyně předložila listinu – výpis z jejího interního systému, dle které měla v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky vyslat dne [datum] terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného (zjištěno z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum]). 11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut převodem na zjištěný účet úvěr ve výši 12 000 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván. 13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen jako„ ZSÚ“). 15. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalované. 16. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 18. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovíd