18 C 36/2021-105 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svým původním návrhem, doručeným zdejšímu soudu, dnem 18. 1. 2021, domáhal úhrady shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z důvodu postoupené pohledávky, vzniklé na základě Smlouvy o zřízení práva věcného břemene. 2. Poté však žalobce navrhnul připuštění změny žalobního návrhu, s tím, že, pro příště, již po žalovaném požadoval pouze zaplacení částky ve výši 229 700 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, od 18. 1. 2021 do zaplacení, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, za užívání pozemku, jenž obklopuje nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, k nimž, dle tvrzení žalobce, neexistuje žádný jiný přístup, nežli právě přes onen pozemek, který ovšem žalovanému nepatří, a v důsledku čehož se tedy žalovaný bezdůvodně obohacuje. 3. Konečně pak žalobce navrhnul zdejšímu soudu, v průběhu tohoto řízení, aby toto řízení bylo, co do částky ve výši 1 513 855,93 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, zastaveno, když žalobce, za souhlasu žalovaného, vzal, v takto specifikovaném rozsahu, svou žalobu zpět. 4. Žalovaný ovšem se žalobou nesouhlasil, když namítal její nedůvodnost, a též pak žalovaný vznesl, vůči onomu nároku žalobce, na vydání bezdůvodného obohacení, ve výši 229 700 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, od 18. 1. 2021 do zaplacení, i námitku promlčení. 5. Předmětem žaloby byl tedy, nakonec, jen nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, ve výši 229 700 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, od 18. 1. 2021 do zaplacení, když podepsaný soud konstatuje, že, v rámci tohoto případu, zjistil poněkud spletité skutečnosti, z nichž je však nutno vypreparovat to nejzákladnější, a v důsledku čehož tedy soud konstatuje, že, dnem 21. 3. 2016, se vlastníkem pozemku - parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Litvínov, který žalovanému nepatří, stala [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a to na základě smlouvy kupní, ze dne 25. 9. 2015, s právními účinky zápisu vkladu do katastru nemovitostí ke dni 21. 3. 2016 (zjištěno Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce]). 6. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsaným vlastníkem jiného pozemku - parc. [číslo] rovněž v k. ú. [část obce], a to na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, o určení právního vztahu, č.j.: 9 Co 80/2012-444, ze dne 30. 10. 2014, který nabyl právní moci ke dni 30. 11. 2014, a to s právními účinky zápisu vkladu do katastru nemovitostí ke dni 18. 12. 2014 (zjištěno Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce]). 7. Dnem 31. 3. 2014 byla, mezi právním předchůdcem současného vlastníka pozemku parc. [číslo] což je nyní, již shora zmiňovaná, [jméno] [příjmení], a tedy mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a v té době zapsaným vlastníkem onoho dalšího pozemku - parc. [číslo] (viz výše – bod [číslo]), a tedy společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], uzavřena Smlouva o zřízení práva věcného břemene – služebnosti stezky a cesty v rozsahu dle čl. II., zmiňované smlouvy, když služebným pozemkem je pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Litvínov, okres [okres] (viz výše – bod [číslo]), a panujícím pozemkem je pak onen další pozemek - parc. [číslo] rovněž v k.ú. [část obce], obec Litvínov, okres [okres] (viz výše – bod [číslo]). Takto zřízené věcné břemeno bylo zřízeno za účelem umožnění přístupu a řádného hospodaření na pozemku parc. [číslo] k budově [adresa], ubytovací zařízení, s tím, že, za takto sjednané věcné břemeno služebnosti, byla sjednána úplata dle čl. III., shora zmiňované smlouvy, a to ve výši 14 100 000 Kč, a též i s tím, že tato úplata měla být hrazena v měsíčních splátkách po částce 100 000 Kč, počínaje měsícem dubnem 2014, a to až do úplného zaplacení (zjištěno ze Smlouvy o zřízení práva věcného břemene ze dne 31. 3. 2014). 8. Pokud jde dále o to, že žalobce sice původně tvrdil, že žalovanému, jakožto vlastníku nemovitosti oprávněné z věcného břemene (viz výše – bod [číslo]) vzniká povinnost provádět sjednané platby za užívání věcného břemene služebnosti a hradit tyto platby rukám vlastníka pozemku služebného, když tato pohledávka, složená z jednotlivých měsíčních plateb, po oné částce 100 000 Kč, vznikla a doposud stále vzniká vlastníkovi onoho služebného pozemku - [jméno] [příjmení], a to ode dne 21. 3. 2016, tak žalobce, ovšem, následně, tvrdil, že se jedná pouze o bezdůvodné obohacení, a nikoliv tedy o ono, původně v žalobě tvrzené, plnění na základě oné Smlouvy o zřízení práva věcného břemene, když tedy žalobce, v této souvislosti, pak vzal zpět svou žalobu, co do částky ve výši 1 513 855,93 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, z této částky, a to za souhlasu žalovaného, a proto tedy, ovšem, jaksi, již neobstojí ono další žalobní tvrzení, předestřené v tom smyslu, že, dnem 6. 10. 2020, postoupila shora zmiňovaná [jméno] [příjmení], Smlouvou o postoupení pohledávky, onu pohledávku, plynoucí ze zmiňované Smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti, a to ve výši 2 400 000 Kč, na žalobce, když tedy žalobce, v této souvislosti, tvrdil, že tato pohledávka sestává ze sjednaných měsíčních plnění, po oné částce ve výši 100 000 Kč, za shora zmiňované věcné břemeno, a to za období od 1. 1. 2018 až do 31. 12. 2019, když, o tomto postoupení, byl žalovaný vyrozuměn přípisem, datovaným dne 6. 10. 2020 a odeslaným žalovanému (v této souvislosti podepsaný soud doplnil dokazování Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 10. 2020 i Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2020, spolu s Podacím lístkem ze dne 16. 10. 2020), když tedy žalobce, ještě před oním částečným zpětvzetím své žaloby, vehementně tvrdil, že, i nadále, je žalobce držitelem oné pohledávky ve výši 1 743 555,93 Kč, jejíž úhrady se původně domáhal, což, ale, po onom částečném zpětvzetí žaloby, vlastně sám popřel, když, namísto toho, požadoval již jen ono bezdůvodné obohacení, a to ve výši 229 700 Kč, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení. 9. Z výše popsaných důvodů tedy soud zaměřil svá zkoumání na to, jak je to tedy s oním bezdůvodným obohacením, požadovaným již jen v rozsahu částky 229 700 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, od 18. 1. 2021 do zaplacení, a to v souvislosti s tím, že žalobce, k tomuto svému nároku, soudu předložil i znalecký posudek, nicméně, ve světle toho, že žalobce se pak již domáhal jen bezdůvodného obohacení, a to ve výši mnohem nižší, nežli původně požadoval ono plnění, sjednané dle Smlouvy o zřízení věcného břemene, pak tedy, nakonec, dospěl zdejší soud k závěru, že ona Smlouva o zřízení věcného břemene, z níž žalobce původně vyvozoval svůj, žalobou uplatněný, nárok, je neplatná, a to proto, že v řízení, vedeném u Okresního soudu v Mostě, pod sp. zn. 16 C 299/2003, nakonec bylo, a to rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - č.j.: 9 Co 80/2012 -788, ze dne 8. října 2020 (o určení vlastnického práva), pravomocně určeno, že žalovaný (v onom řízení – sp. zn.: 16 C 299/2003 v procesním postavení žalobce) je vlastníkem nemovitostí – stavební parcely [číslo] s objektem [adresa], zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec Litvínov a kat. území [část obce] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Most (viz výše – bod [číslo] – zjištěno ze zmiňovaného rozsudku o určení vlastnického práva, kterým bylo pravomocně určeno, že vlastníkem dotčených nemovitostí je žalovaný, a tedy žalovaný ve zdejším řízení, který tak nikdy nepřestal být vlastníkem dotčených nemovitostí, pročež vlastníkem dotčených nemovitostí se tedy nikdy nestala ona, již shora zmiňovaná, společnost [právnická osoba], a proto tedy společnost [právnická osoba] nemohla vlastně ani nikdy platně zřídit ono věcné břemeno ve prospěch předmětných nemovitostí, když takové věcné právo může zřídit pouze vlastník panujícího pozemku, jímž ovšem společnost [právnická osoba] nikdy nebyla). 10. Z důvodů, shrnutých v předcházejícím bodu ([číslo]), je tedy ona Smlouva o zřízení věcného břemene absolutně neplatná, přičemž, jak vyplývá z odůvodnění onoho rozsudku o určení vlastnického práva, tak, v době krátce předcházející aktu uzavření oné Smlouvy o zřízení věcného břemene byla společnost [právnická osoba] účastníkem řízení, vedeného u Okresního soudu v Mostě, pod sp. zn. [spisová značka] (viz výše – bod [číslo]), v němž se tedy žalovaný (tam v postavení žalobce) domáhal určení svého vlastnického práva k předmětnému pozemku - parc. [číslo] v k.ú. [část obce], když společnost [právnická osoba], dnem 19. 3. 2014, účelově převedla tento pozemek na onu, již několikrát zmiňovanou, společnost [právnická osoba], přičemž, z odůvodnění onoho rozsudku, o určení vlastnického práva, je evidentní i to, že Krajský soud v Ústí nad Labem shledal, že okolnosti tohoto účelového převodu svědčí o tom, že nelze považovat společnost [právnická osoba] za nabyvatele v dobré víře. Z odůvodnění onoho rozsudku o určení vlastnického práva je též zjevné i to, že