21 C 95/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 17 311,56 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do [datum] a to včetně sjednaného úroku. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná nezaplatila ničeho žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci a žalobkyně se tedy žalobou domáhá uvedených částek a dále zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na [datum] se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne [datum]. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Dne [datum] byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který žalovaná ihned v plném rozsahu čerpala a zavázala se poskytnutou částku vrátit v měsíčních splátkách ve výši minimálně 13 % nesplaceného úvěru, nejméně však 1 000 Kč. Informace o úvěru byly žalované poskytnuty na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], informací o schvalování úvěru, standardních podmínek předchůdce žalobkyně a standardních informací o spotřebitelském úvěru) 5. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě později došlo i k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky 17 311,56 Kč do tří dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku) 6. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci cokoliv uhradila. 7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 8. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 12. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalované vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované skutečně ověřil. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující výši příjmů a výdajů žalované v době posuzování žádosti o úvěr 13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 14. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši 10 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 10 000 Kč vydat. 17. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení však soud odvodil od výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], kterou byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání předmětné částky, a o které platí domněnka doby dojití dle § 573 o. z. dne [datum]. Ve výzvě byla stanovena lhůtě k úhradě tři dny a žalovaná tak měla plnit nejpozději do [datum], od dalšího dne je tedy žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši. 18. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 350 Kč, přičemž tato částka představuje 15,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,76 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 311,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 20. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.