28 C 399/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala částky 94 095,66 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že se jedná o dluh z úvěrové smlouvy uzavřené mezi stranami dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaná spolu dne [datum] uzavřely smlouvy o úvěru. Žalobkyně se smlouvou zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 584 Kč společně s dohodnutým smluvním úrokem ve výši 10,9 % p.a. [příjmení] 100 000 Kč byla žalované poskytnuta na účet dne [datum] (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu žalované). 6. Žalovaná porušila svou povinnost řádně a včas hradit splátky, na což jí žalobkyně upozornila dopisem ze dne [datum], kterým žalovanou současně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 7 452 Kč a upozornila jí, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do dne [datum], tak žalobkyně přistoupí k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná dluh přesto neuhradila a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne [datum] (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum], rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum]). 7. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 53 786 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne [datum] (prokázáno sestavou splátek). 8. Dne [datum] zaslala žalobkyně předžalobní upomínku, žalovaná přesto na dluh neuhradila ničeho (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dodejky). 9. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 10. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 14. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 15. V řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva, přičemž žalovaná vystupovala mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter tohoto závazku se aplikuje též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). 16. Žalobkyně k výzvě soudu prokázala také to, že před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala a prověřovala úvěruschopnost žalované. Příjem žalované ve výši 33 000 Kč byl ověřen jejími výpisy z účtů, výdaje žalované úvěrující společnost stanovila na 11 880 Kč měsíčně, a to na základě interního modelu zohledňujícího statistická data o životních nákladech a výdajích obyvatel a zohledňujícího také normativní náklady na bydlení. Celkové splátkové zatížení žalované činilo 16 859 Kč měsíčně. Splátka ve výši 1 584 Kč tedy činila zhruba 27,1 % disponibilního zůstatku žalované (po odečtení ostatních splátek a měsíčních nákladů žalované od měsíčních příjmů žalované; maximální výše indexu DSTI by přitom měla dosahovat nejvýše hodnoty 45 %) – jedná se tedy o splátkové zatížení vyhovující indexům DTI a DSTI, které jsou stanovovány a zveřejňovány Českou národní bankou. Žalovaná byla před uzavřením úvěrové smlouvy také lustrována v insolvenčním rejstříku a v rejstříku dlužníků. Úvěruschopnost žalované tedy byla dle názoru soudu v tomto případě zkoumána dostatečným způsobem, vyhovujícím též požadavkům judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 17. Soud shrnuje, že má předloženými důkazy za prokázané, že žalované byl žalobkyní poskytnut neúčelový a nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 584 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 10,90 % p. a. (tato úroková sazba není dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy). Jelikož žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka 94 095,66 Kč a skládala se z neuhrazené jistiny ve výši 80 767,45 Kč, neuhrazeného smluvního úroku ve výši 5 126,30 Kč, úroku z prodlení (kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru) ve výši 5 366,91 Kč a poplatků ve výši 2 835 Kč. Žalovaná přes upomínky žalobkyně řádně a včas ničeho dalšího neuhradila. 18. Jelikož žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující tomu, že by žalovaná na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) uhradila něčeho dalšího nad rámec částky 53 786 Kč, lze konstatovat, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a důkazní a rovněž nevyvrátila žalobní tvrzení o neuhrazení dlužné částky. Soud tedy rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky ve výši 94 095,66 Kč spolu se smluvním úrokem (který žalobkyně uplatnila ve snížené výši 8,25 % p.a.) a se zákonným úrokem z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. Lhůtu k plnění soud žalované určil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovanou velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 364 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 764 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a podaná žaloba).