38 C 113/2023-88 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] (dále také„ Smlouva“), v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle Smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a ceníku. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Opatrovník navrhl žalobu zamítnout, a to z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalobkyně v tomto rozsahu nedoložila žádný důkaz o jejím prověření a žalobkyně se plně spolehla pouze na údaje předložené žalovaným. Opatrovník dále označil jako spornou nejasnou specifikaci a způsob vyčíslení žalované částky. Není jasné, jakým způsobem žalobkyně dospěla k datu počátku prodlení žalovaného a konce prodlení žalovaného, z jaké výše jistiny žalobkyně při svém výpočtu vycházela, neboť v předžalobní upomínce uvedla částku vyšší nežli nyní žaluje. Není rovněž jasné, o jaké částky splátek zaplacených žalovaným žalobkyně nárok ponížila. Jako nejasné opatrovník uvedl i nedoložení dokladu týkající se odeslání předžalobní upomínky. Samotný dokument je pouze seznamem vyhotoveným žalobkyní, a nikoliv poskytovatelem poštovních služeb. 4. Žalobkyně ve své replice uvedla, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala. Žalobkyně nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z informací, které žalobkyně měla bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, má dosažené střední vzdělání s maturitou, a bydlí ve vlastním bydlení. Ohledně svého zaměstnání uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činil 55 000 Kč, a měsíční výdaje uvedl okolo 8 000 Kč. I přes tyto informace, žalobkyně dále ověřila jeho úvěruschopnost v bankovních i nebankovních registrech klientských informací, v insolvenčním rejstříku, [anonymizováno] a v databázi MVČR. K námitce opatrovníka týkající se nedoložení odeslání předžalobní upomínky žalobkyně uvedla, že předžalobní upomínku odeslala, a to pro jistotu i na obě adresy žalovaného. Co se týče výpočtu žalované částky žalobkyně uvedla, že kapitalizovaný úrok 10 733,13 Kč představuje smluvní úrok ve výši 12,99 % ročně, který je požadován v souladu s čl. II Návrhu na uzavření Smlouvy. Účtovaný úrok vyplývá ze souhrnného výpisu pohybů na účtu, který žalobkyně předkládá jako důkaz. Úrok je počítán v aktuální dlužné jistiny, který je ve výši 24 456,91 Kč ponížený o platby na úrok ve výši 13 723,78 Kč. Žalovaný byl dále povinen platit pravidelnou měsíční splátku 9 955 Kč vždy k 10. dni kalendářního měsíce, přičemž žalovaný již druhou splátku uhradil opožděně po splatnosti. 5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je bulharské státní příslušnosti, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V dané věci je tak pravomoc rozhodovat dána českým soudům. 6. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 7. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 200 000 Kč. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalovaný v návrhu na uzavření Smlouvy uvedl, že je bulharské státní příslušnosti, a má na území České republiky povolen bezvízový styk. Ke své osobě uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytu. Jeho nejvyšší dosažené vzdělání je úplné střední a je v pracovním poměru na pracovní pozici manuální pracovník v oboru stavebnictví u společnosti [právnická osoba], od dubna 2020. Ke svým finančním poměrům uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 55 000 Kč a jeho nezbytné měsíční výdaje činí 8 000 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, zpráva [anonymizováno] ze dne [datum]). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně v rámci předsmluvního jednání prověřila úvěruschopnost žalovaného. V rámci předsmluvního jednání právní předchůdce nijak neprověřovala žalovaného jak v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku, a databázi MVČR tak jak uváděla. Rovněž nebylo zjištěno, že by právní předchůdce od žalovaného vyžádala jeho příjmy a výdaje příp. informace o zaměstnání žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva). Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč poukázány téhož dne na účet č. [bankovní účet] vedený u žalobkyně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku a to celkem 25 splátkami ve výši 9 955 Kč měsíčně. Splatnost byla sjednána vždy k 10. dni kalendářního měsíce, první splátka byla splatná dne [datum] (viz akceptace smlouvy o rychlé půjčce [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o poskytnutí služby informování o účtu při podání žádosti o úvěr [číslo] souhlas žalovaného ze dne [datum]). Součástí Smlouvy byly rovněž Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] (dále jen„ Produktové podmínky“), Všeobecné obchodní podmínky, a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Dle čl. 12 písm. b) Produktových podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn již vyčerpané částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné v případě prodlení se splátkami (viz Produktové podmínky pro osoby úvěry [právnická osoba], Všeobecné obchodní podmínky, a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, neboť uhradil pouze první dvě splátky za měsíce květen 2021 a červen 2021 následující měsíce žalovaný splátky hradil buď po splatnosti nebo v menších částkách než bylo stanoveno (viz souhrnný výpis pohybů na účtu, tabulka výpočtů a poplatku a kapitalizovaného příslušenství). Žalobkyně proto v souladu s čl. 12 písm. b) Produktových podmínek přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum], o čemž žalovaného vyrozuměla výzvou, kterou žalovanému zaslala na adresu [adresa] (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum]). 8. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 ze dne [datum]; smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě; potvrzení úplaty ze dne [datum]), o čemž byl žalovaný vyrozuměn (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] 2x, s přehledem podacích čísel ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum] jednak na adresu [adresa], a na adresu [adresa žalovaného], Bulharsko (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev žalobkyně ze dne [datum]). 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 11. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovn