38 C 311/2022-76 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 4. 2022 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena [právnická osoba] a.s., na kterou byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] dne 23. 3. 2022 (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 11. 7. 2019 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle Smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a ceníku. Žalovaná však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácela, jelikož nehradila splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 3. 2. 2022. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil soud žalované opatrovníka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalované navrhl žalobu v plném rozsahu, neboť nebyla zkoumána úvěruschopnost žalované. 4. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je slovenské státní příslušnosti, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V dané věci je tak pravomoc rozhodovat dána českým soudům. 5. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018, 2x vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2022 zaslané na adresu [adresa], 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2022 zaslané na adresu [adresa] adresu [adresa], seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I-Xon na žalobkyni ze dne 27. 5. 2022, potvrzení úplaty ze dne 7. 4. 2022, 2x přehled podacích čísel ze dne 20. 4. 2022). 7. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] (dále také„ Smlouva“) bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované dne 11. 7. 2019 částku ve výši 100 000 Kč to bezhotovostně převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala částku splácet celkem 72 měsíčními splátkami ve výši 2 209 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,99 % ročně. Splatnost byla sjednána vždy k 20. dne kalendářního měsíce. Výše první splátky činila 1 702,44 Kč Celkem měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 149 838 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 11. 7. 2019 a její akceptace z téhož dne, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Součástí Smlouvy byly rovněž Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] (dále jen„ Produktové podmínky“), Všeobecné obchodní podmínky, a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Dle čl. 12 písm. b) Produktových podmínek byla právní předchůdce žalobkyně oprávněna již vyčerpané částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné v případě prodlení se splátkami (viz Produktové podmínky pro osoby úvěry [právnická osoba], Všeobecné obchodní podmínky, a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, Všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr, zkoumala její bonitu jakožto klienta prostřednictvím svého počítačového systému a dále nahlížela do registrů dlužníků (viz CBL ze dne 6. 5. 2022, protokol o ověření uvěruschopnosti žalované). Žalovaná dle Smlouvy uvedla, že je zaměstnána u právní předchůdkyně žalobkyně – společnosti [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč [ulice] splátky jiných úvěru žalovaná uvedla ve výši 4 000 Kč. Žalovaná do Smlouvy rovněž uvedla, že bydlí u rodičů (viz návrh na uzavření Smlouvy). Žalované byla dne 11. 7. 2019 poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč na účet žalované (viz souhrnný výpis pohybů na účtu). Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, kdy poslední splátku uhradila dne 7. 7. 2022 ve výši 5 848,65 Kč, která byla započtena na dlužný kapitalizovaný smluvní úrok (4 062,57 Kč) a část dlužných poplatků ve výši 1 786,08 Kč (viz mimořádný výpis z účtu žalované). Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupila ke zesplatnění dluhu ke dni 3. 2. 2022 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 3. 2. 2022). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 27. 5. 2022 zaslána jednak na adresu [adresa], a na adresu Topoľčianky, seznam odeslaných předžalobních výzev spol. [právnická osoba] ze dne 27. 5. 2022). 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) – tj. podle volby práva účastníky. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 11. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze strany žalobkyně nebylo dostatečně prokázáno, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování je zřejmé pouze to, že žalobkyně se při posuzování výdajů žalované evidentně plně spolehla na údaje tvrzené žalovanou a nijak je dále nezjišťovala. V tomto ohledu neobstojí tvrzení žalobkyně, že žalovaná bydlela u rodičů a měla v tomto ohledu menší výdaje. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, s měsíční splátkou ve výši 2 209 Kč. S ohledem na další informace, které žalovaná ve Smlouvě uvedla, a to zejména s ohledem na její příjem ve výši 23 000 Kč, má soud za to, že takto nízký příjem byl ke splácení takto vysokého úvěru nedostatečný. Rovněž žalovaná uvedla, že má další úvěrový závazek, kdy splácí měsíčně další 4 000 Kč. Ohledně dalších výdajových a příjmových stránek žalované nebylo ze strany právního předchůdce žalobkyně učiněno ničeho. Žalobkyně tak s ohledem na výše uvedené individuálně a řádně majetkový stav žalované nezkoumala. Její prohlášení pak soud nepovažuje za dostatečné, neboť je pouze v rovině tvrzení, které nebylo k výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), doloženo. V tomto rozsahu tak soud vycházel ve smyslu cit. ust. při zjišťování skutkového stavu pouze z provedených důkazů předložených žalobkyní. S ohledem na výše uvedené žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně prověřování úvěruschopnosti a Smlouvu je nutné považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, a poplatcích. Soud má však za prokázané, že žalovaná čerpala peněžní prostředky bez právního důvodu, a bezdůvodně se tak obohatila. Po započtení poplatku v souhrnné výši 1 063,92 Kč, se ve zbývajícím rozsahu jedná o částku 94 883,13 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované na úkor žalobkyně, které má žalovaná povinnost žalobkyni vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila, dostala se dnem poté, co byla o dluhu vyrozuměna do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a žalobkyni tak vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a zbývající částku představující uhrazenou částku ve výši 1 064,37 Kč (poplatek) a v rozsahu příslušenství, tj. úroků z úvěru žalobu zamítl (výrok II.). 12. O nákladech řízení účastníků (výrok III.) rozh