42 C 318/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vůči žalované zaplacení částky shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 2. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalované částku 15 450 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 090 Kč a úroky ve výši 14 017 Kč, celkem tedy částku 25 481 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené době nevrátila, když z titulu smlouvy uhradila pouze 7 076 Kč, dostala se dnem 1. 3. 2022 do prodlení. V souvislosti s tímto prodlením žalobkyně vynaložila náklady v částce 484 Kč na upomínání. Žalobkyně tak má vůči žalované pohledávku ve výši 25 965 Kč, jež sestává ze součtu dlužné jistiny 15 450 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 090 Kč, smluvních úroků ve výši 14 017 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 484 Kč, poníženého o splacenou částku 7 076 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani na výzvu předžalobní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. V řízení bylo provedenými listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně uzavřela elektronickými prostředky se žalovanou dne 2. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (smlouvou o revolvingovém úvěru, kartou zákazníka, kopií občanského průkazu žalované). Na základě smlouvy poskytla za dobu jejího trvání žalované částku 15 450 Kč (výpisy z účtu, výpisy k revolvingovému úvěru). Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 090 Kč a úroky ve výši 14 017 Kč, celkem tedy částku 25 481 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto společnost přistoupila k mimosoudnímu vymáhání pohledávky, na něž vynaložila částku 484 Kč (mandátní smlouvou). Žalovaná neuhradila ničeho, ani na výzvu předžalobní (předžalobní výzvou, poštovním podacím archem). Opak v řízení netvrdila ani neprokázala. 4. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a po právní stránce věc posoudil následovně: 5. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 6. Žalobkyně uzavřela smlouvu na straně poskytovatele v postavení podnikatele a žalovaný na straně spotřebitele. Smlouvy podléhají režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti, taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. 9. Z důkazů nevyplývá, že by žalobkyně, jako poskytovatel úvěru jakkoli posuzovala úvěruschopnost žalované, u žalované nevyplývají její dosavadní dluhy, skutečné příjmy, příp. její skutečné vyživovací povinnosti, ani její ostatní majetkové poměry. Z důkazů rovněž nevyplývá, že by žalovaná předložila jakékoliv listiny prokazující její finanční situaci. Žalobkyně úvěruschopnost neověřovala vůbec. Z ničeho též nevyplývá, že by žalovaná byla prověřena například prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalobkyně při poskytování úvěru vycházela. 10. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Z důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jako poskytovatel úvěru měla takové výsledky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou. 11. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 15 450 Kč s tím, že žalobním návrhem se domáhala zaplacení částky 25 965 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je neplatná, je třeba jakákoli další plnění, jež by převyšovala poskytnutou jistinu úvěru, včetně příslušenství sjednaného ve smlouvě, a nákladů na uplatnění pohledávky, považovat za bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou co do částky 15 450 Kč, jež představuje poskytnutou jistinu, a co do zákonného úroku z prodlení od 1. 3. 2022 z této částky do zaplacení, a nedůvodnou co do zbytku. Příslušenství pohledávky soud posoudil dle § 1970 o. z., jeho výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 473 Kč, přičemž tato částka představuje 19 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 039 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 965 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.