70 C 19/2023-34 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 939 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek, na základě které, poskytla žalovanému dne 30. 12. 2021 částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, jednorázového poplatku ve výši 199 Kč a poplatku ve výši 99 Kč, který se měl hradit měsíčně po dobu trvání smlouvy. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného využitím registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a dále podrobila žalovaného důslednému credit scoringu, posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za což byl účtován poplatek ve výši 1 485 Kč, přičemž k tomuto prodloužení došlo dne 2. 3. 2022 při úhradě částky 1 Kč a dne 4. 4. 2022 při úhradě částky 1 Kč, a dále si žalovaný prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za což byl vyúčtován další poplatek ve výši 735 Kč, přičemž k tomuto prodloužení došlo dne 28. 1. 2022 uhrazení částky 2 235 Kč a dne 6. 5. 2022 uhrazení částky 2 235 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru nastala dne 7. 7. 2022. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní vyzýván k úhradě a byl také informován o vyúčtování účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. Žalovanému byla dále účtována dne 6. 8. 2022 smluvní pokuta vypočtena jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru ve výši 383 Kč. Ačkoli byl žalovaný i předžalobně upomenut, žalobkyni dlužnou částku nezaplatil, přičemž žalobkyně se tak po žalovaném domáhala celkem částky 16 939 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 12 765 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 594 Kč a poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 1 468 Kč, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 327,17 Kč od 31. 10. 2022 do 21. 12. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 16 939 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 %. 2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy, jimiž by bylo prokázáno, jakým způsobem žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalobkyně uvedla, že ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je transpozicí čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, jenž dává široký prostor pro výklad, kdy věřitel má v návaznosti na žalobkyní ve vyjádření citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem. Zdůraznila princip přiměřenosti, kdy je nutné akcentovat konkrétní okolnosti případu, což reflektují i obecné pokyny evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti EBA/GL/2015, konkrétně Obecný pokyn č. 1, kde je kladen důraz spíše na posouzení schopnosti dosahovat příjmu. Žalobkyně dále odkázala na komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru, dle kterého nelze dovozovat nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele s tím, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu. Řadu výdajů lze individuálně zjistit právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoliv dokumentárně ověřit. Upozornila na rozsudek Nejvyššího správního soudu Švédského království sp. zn. 5868-16, na rozsudek Nejvyššího soudu Litevské republiky A -408-858/2016 a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, dle kterého nelze při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti pominout výši požadovaného úvěru, dále nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, a dále odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 17 Co 152/2019, který uvedl, že soud nemůže vzít za jediný přípustný pouze vlastní model posouzení úvěruschopnosti účastníka vytvořený pouze na základě jím vybraných statistických dat, když zákon konkrétní metodiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nestanoví. Žalobkyně využívá statistický model ke zjišťování kreditního skóre žalovaného, neboli credit scoring, dle kterého je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka, jsou přezkoumávány informace o proměnných jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí. Zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS, v rámci kterého je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Tímto ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožní splácet částku odpovídající splátce úvěru žalobkyně. Žalobkyně rovněž minimalizuje pochybnosti ohledně bonity klienta kontrolou klienta v externích registrech, k čemuž využívá registry SOLUS a NRKI. Tento způsob posouzení schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr je nejspolehlivější. Žalobkyně na závěr svého vyjádření uvedla, že na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíčních splátek shledala žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav. 5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 30. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému dne 30. 12. 2021 částku 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se peněžní prostředky zavázal vrátit do 29. 1. 2022 s poplatkem ve výši 495 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč hrazeným měsíčně. Ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů tzv. korunovým odkladem při úhradě minimálně částky 1 Kč, za což byl účtován poplatek ve výši 1 485 Kč, a také tzv. desetiprocentním odkladem při úhradě částky 2 235 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou byla rovněž sjednána povinnost žalovaného zaplatit účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 3 % z dlužné jistiny úvěru, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky, a zákonný úrok z prodlení (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]). Žalovanému byla částka 15 000 Kč zaslána žalobkyní dne [datum] na účet číslo [bankovní účet] (potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]). Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím registrů za pomocí údajů poskytnutých žalovaným, kdy zjistila, že je žalovaný bezdětný, podniká jako OSVČ s příjmem 65 000 Kč, má úvěry u dalších společností, přičemž žalovaný uvedl, že těmto společnostem splácí částky ve výši 15 706 Kč, a dále že proti žalovanému není vedeno exekuční, ani insolvenční řízení (úvěrová zpráva a potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum]). Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 8 944 Kč, a to konkrétně dne [datum] ve výši 2 235 Kč, dne [datum] ve výši 2 235 Kč, dne [datum] ve výši 735 Kč, dne [datum] ve výši 1 Kč, dne [datum] ve výši 1 485 Kč, dne [datum] ve výši 1 Kč, dne [datum] ve výši 17 Kč a dne [datum] ve výši 2 235 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 16 939 Kč sestávající z jistiny úvěru, účtovaných poplatků a smluvních pokut, a to do 30 dnů ode dne sepisu této výzvy (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně kopie podacího lístku ze dne [datum]). 6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 12. 2021 částku 15 000 Kč, kterou měl dle smlouvy žalovaný vrátit s výše uvedenými poplatky. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného. 7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovat