10 C 88/2024-52 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou dne 10.4.2024 se žalobce domáhá zaplacení částky 80 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31.5.2021 do zaplacení. Pracovní poměr, i přes porušení § 69 odst. 1 zákoníku práce a přes písemné vyrozumění, skončil dle § 52 písm. c) zákoníku práce, když žalobce souhlasil s návrhem žalované ze dne 29.11.2022 na ukončení pracovního poměru dohodou, tudíž žalobci vznikl nárok na odstupné dle § 67c zákoníku práce. K 31.5.2021 deklaruje ukončení pracovního poměru dohodou s odůvodněním zrušení pozice elektrikáře žalovaná. Žalovanou vyrozuměl o skutečnosti, že hodlá nastoupit do práce 2.1.2022 dopisem ze dne 24.11.2022, asi týden po právní moci rozsudku o neplatnosti výpovědi a někdy v červnu v roce 2021.2. Žalovaná zažalovaný nárok neuznala zcela a navrhla žalobu zamítnout. Dne 18.6.2018 uzavřel žalobce s žalovanou pracovní smlouvu na pozici provozní elektrikář, která byla dodatkem ze dne 18.6.2019 uzavřena na dobu neurčitou. V důsledku hrubého porušení pracovních povinností dala žalovaná žalobci dne 22.3.2021 výpověď z pracovního poměrů podle § 52 odst. 1 písm. g) zák. práce s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby dne 31.5.2021. Předmětná výpověď byla rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, určena neplatnou pro nedodržení subjektivní promlčecí lhůty. Po právní moci tohoto rozsudku zaslala žalovaná dne 28.11.2022 žalobci oznámení o skončení pracovního poměru ke dni 31.5.2021 dohodou ve smyslu § 69 odst. 1 a 3 písm. a) zákoníku práce. Žalobce v době od doručení výpovědi dne 22.3.2021 ani po uplynutí výpovědní doby žalované nesdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Naopak ústně nadřízenému , Anonymizováno, za přítomnosti jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, sdělil, že další spolupráce není možná a že emailem zašle podmínky ukončení pracovního poměru, přičemž na tato jednání sám odkazuje v emailové komunikaci ze dne 23.2.2021. Nikdy svému zaměstnavateli nedal najevo, že dál trvá na přidělování práce. Teprve v září roku 2022 začal zcela účelově tvrdit opak.3. Strany učinily nesporným, že žalobce pracoval u žalované ke dni 22.3.2021, kdy mu byla předána výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce na základě pracovní smlouvy ze dne 18.6.2018 ve znění dodatku č., hodnota, k této smlouvě ze dne 18.6.2019.4. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:5. Ke dni 9.11.2022 rozhodl Obvodní soud pro , adresa, pravomocně o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 22.3.2021 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ).6. Žalovaná sdělila žalobci, že má zato, že nesplnil zákonem stanovenou informační povinnost, když jí bez zbytečného odkladu nesdělil, že trvá na dalším zaměstnávání, a proto jeho pracovní poměr byl rozvázán dohodou ke dni 31.5.2021 dle § 69 odst. 1 a 3 písm. a) zákoníku práce. Nároky vznesené v dopise žalobce ze dne 24.11.2022 neuznává (zjištěno z oznámení o rozvázání pracovního poměru podle § 69 odst. 1 a 3 písm. a) zákoníku práce ze dne 28. listopadu 2022, shodná tvrzení účastníků).7. Soud v řízení neprovedl listiny označené žalovanou k prokázání skutečnosti, že žalobce ji vůli pokračovat v pracovním poměru neinformoval, když negativní skutečnosti se v řízení neprokazují a bylo na žalobci, kterému se dostalo opakovaného poučení soudu o jeho povinnosti tvrdit a prokázat, že žalovanou informoval. Další důkazy (dopis ze dne 29.11.2022) soud neprováděl, neboť povinnost tvrzení předchází dokazování.8. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala.9. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. Žalobce pracoval u žalované ke dni 22.3.2021, kdy mu byla předána výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce na základě pracovní smlouvy ze dne 18.6.2018 ve znění dodatku č.1 k této smlouvě ze dne 18.6.2019. Ke dni 9.11.2022 byla tato výpověď soudem pravomocně shledána neplatnou. Dopisem ze dne 24.11.2022 žalobce sdělil žalované, že opět nastoupí do práce. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 28.11.2022, že pracovní poměr zanikl dohodou ke dni 31.5.2021 dle § 69 odst. 1 a odst. 3 o.s.ř.11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:12. Podle § 61 odst. 1 zákoníku č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění rozhodném do 30.6.2021 (výpověď předána v březnu 2021) (dále jen „ZP“) dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.13. Podle § 69 odst. 3 písm. a) ZP rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby.14. Zákonodárce ponechal na zaměstnanci, aby sám v případě, že obdrží od zaměstnavatele neplatnou výpověď, posoudil, zda chce pro tohoto zaměstnavatele dále pracovat, nebo zda pro něj bude výhodnější nastoupit u jiného či věnovat se jiné výdělečné činnosti. Proto chce-li zaměstnanec setrvat v dosavadním zaměstnání musí jednak podat žalobu o určení, že rozvázání pracovního poměru je neplatné, dovolat se u zaměstnavatele neplatnosti rozvázání pracovního poměru a písemně oznámit zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trvá na dalším zaměstnávání.15. Formulace bez zbytečného odkladu představuje lhůtu pořádkovou. Výkladem smyslu §69 ZP, kterým je upravit práva a povinnosti stran v období, které začínám dne po dni, kterým měl pracovní poměr skončit podle výpovědi a které končím dnem, jímž byla určena neplatnost výpovědi nebo kdy došlo k jinak platnému ukončení pracovního poměru, judikatura došla k závěru, že příslušný projev vůle může zaměstnanec učinit až do rozhodnutí soudu o žalobě na určení neplatnosti výpovědi.16. V případě, že zaměstnanec v této době, tedy do rozhodnutí soudu o neplatnosti výpovědi, neoznámí že trvá na dalším zaměstnávání, nastává fikce rozvázání pracovního poměru dohodou. Na základě této fikce skončí pracovní poměr dnem, v němž uplynula výpovědní doba, tedy k 31.5.2021. Předchází-li fikci skončení pracovního poměru dohodou neplatná výpověď, nemá zaměstnanec právo na náhradu mzdy.17. V tomto konkrétním případě, bylo na žalobci, který se domáhal zaplacení odstupného z titulu dohody o ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, uzavřené na základě návrhu žalované ze dne 29.11.2022, aby primárně tvrdil a prokázal, že k tomu to dni pracovní poměr trval.18. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobce podal žalobu na určení neplatnosti výpovědi ze dne 22.3.2021 a tato byla rozhodnutím soudu určena ke dni 9.11.2022 neplatnou, bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že před tímto datem žalovanou informoval o svém zájmu na pokračování v zaměstnání. O této povinnosti byl žalobce vyrozuměn přípisem soudu ze dne 17.7.2024 s tím, že v případě, že bude muset soud poučit žalobce o této jeho povinnosti při jednání dne 11.9.2024, nebude mu poskytnuta další lhůta. Při jednání žalobce sdělil, že informoval žalovanou dopisem ze dne 24.11.2022 a pak že tak učinil i nějakým dopisem v červnu 2021. Soud proto žalobce poučil dle §118a odst. 1 a odst.3 o.s.ř. o povinnosti doplnit tvrzení k informování žalované před 9.11.2022. Žalobce sdělil, že přesnou formulaci neví, neví z jakého dne dopis je, kdy byl žalované doručen ani jakou formou byl poslán, že je toto schopen to dotvrdit a důkaz označit, ale nemá to sebou při jednání. K dotazu soudu proč se na jednání nepřipravil, když byl o této skutečnosti předem vyrozuměn, sdělil, že to nepovažoval za důležití.19. Soud, s ohledem na výše uvedený průběh, neposkytl žalobci dodatečnou lhůtu k doplnění tvrzení o včasném informování zaměstnavatele o trvání na další zaměstnávání, a tudíž mu nezbylo něž žalobu v plním rozsahu pro neunesení břemene tvrzení o trvání pracovního poměru ke dni 29.11.2022 zamítnout, jak je ve výroku I uvedeno.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 843,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)