40 C 169/2024-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , se sídlem , datum, /22, , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen jako „Smlouva“). Na základě této poskytla právní předchůdkyně žalovanému částku , částka, , platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu , var. symbol, a žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši , částka, , úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný prostředky do uvedeného data nevrátil a dostal se tak do prodlení. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši , částka, . Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a ze smluvního úroku , částka, nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, a to ani na základě výzev právní předchůdkyně žalobkyně ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne , datum, .2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , předvolání bylo žalovanému doručeno uplynutím úložní doby na poště. Následně bylo na úřední desce vyvěšeno sdělení. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši , částka, . Splatnost úvěru byla sjednána dne , datum, , celková splatná částka byla sjednána ve výši , částka, , zápůjční úroková sazba byla 279,83 %, RPSN 1 141,2%. Žalovaný načerpal úvěr do jistiny ve výši , částka, , původní smlouva byla měněna jednotlivými dodatky, na základě kterých čerpal žalovaný částky (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, ).5. Částka ve výši , částka, byla žalovanému zaslána na jeho účet č.ú. , tel. číslo, /, Anonymizováno, dne , datum, (2 x , částka, ), , částka, bylo zasláno dne , datum, , dne , datum, bylo zasláno , částka, , částka , částka, pak byla zaslána , datum, , , částka , částka, dne , datum, , částka , částka, pak , datum, , částka , částka, dne , datum, (zjištěno z výpisu z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, ).6. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného ihned k úhradě částky , částka, (zjištěno z předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, s podacím lístkem).7. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Následným uzavřením dodatků žalovaný využil možnost načerpat další peněžní prostředky a žalobkyně tak žalovanému poskytla finance v celkové výši , částka, , zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 278,83 % ročně. Splatnost jednotlivých částek byla 30 dní s možností prodloužení. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván.9. Soud posoudil věc po právní stránce následovně:10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „ZSÚ“).11. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného.12. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.16. Na základě uvedeného a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem stanoveným v § 87 a § 84 a násl. ZSÚ nedostála, resp. soud nemohl posoudit, zda jim dostála, žalobkyně soudu nepředložila k důkazům dokumenty prokazující, na základě, jakých skutečností byla shledána schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně nepředložila ničeho, čímž by prokázala, že schopnost žalovaného splácet byla prověřena a důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz rozhodnutí Soudního dvora EU