47 C 76/2024-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a zaplacení částky , částka, . V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prošetřena úvěruschopnost žalované. Ověřitelný příjem žalované činil , částka, . Žalované byla částka , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplacena na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Úvěr byl splatný dne , datum, . Žalovaná v této lhůtě úvěr neuhradila. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky , částka, jako jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši , částka, a poplatku za expresní vyplacení úvěru ve výši , částka, . Dále se domáhala zaplacení částky , částka, jako smluvní pokuty za prodlení žalované, která byla sjednána ve výši 0,1% denně, za období od , datum, do , datum, .2. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se v určené lhůtě k tomuto postupu nevyjádřila a soud tak předpokládal její souhlas (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o spotřebitelském úvěru z , datum, , sazebník, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikované příjmy, všeobecné obchodní podmínky, obecné principy posuzování a filosofie žalobkyně, autorizace ověření totožnosti z , datum, , BankID výpis, výpis o posouzení úvěruschopnosti předžalobní výzva,) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:4. Účastníci dne , datum, podepsali smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě níž měl být žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla dne , datum, převedena na účet č. , č. účtu, . Účastníci si sjednali smluvní pokutu pro případ neplnění smluvních podmínek. Splatnost úvěru byla do , datum, , prodloužena byla posléze do , datum, .5. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že dostála své povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Předloženými listinnými důkazy není prokázáno její tvrzení, že si řádným způsobem zjišťovala schopnost žalované poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti týkajícího se žalované vyplývá, že vzhledem k výši poskytnutého úvěru, datu splatnosti, ověřenému příjmu žalované (, částka, ), výdajům na bydlení (, částka, ), nezbytným výdajům (, částka, ), uvedenému počtu členů domácnosti s jedním pracujícím členem, soud učinil závěr, že žalovaná nebyla schopna úvěr poskytnutý ve výši , částka, spolu s dalšími poplatky ve výši celkem , částka, v původně dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. do , datum, , a ani do , datum, , uhradit, neboť její disponibilní příjem byl zjištěn ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně tak úvěruschopnost žalované posoudila nesprávně jako úspěšnou. Vzhledem k tomu, že jednání proběhlo bez účasti žalobkyně, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.6. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne , datum, , C-679/18 jehož výrok zní: Články 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené čl. směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES. Protože žalobkyně neprokázala, zda byla dostatečně zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, resp. protože z předložených dokladů soud učinil závěr, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena nesprávně, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Žaloba o zaplacení částek , částka, + , částka, byla proto zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení těchto částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru. Pokud jde o částku , částka, , nebylo možné ji posoudit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. V řízení totiž žalobkyně neprokázala, že účet č. , č. účtu, , na který převedla částku , částka, , byl účtem žalované.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a contrario. Žalovaná byla v řízení úspěšná, v řízení jí však žádné náklady nevznikly.