9 C 48/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Žalovaná se dále zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 9 291,47 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na [datum] se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne [datum]. 3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil dne [datum]. V účasti na jednání mu, ale nebránila žádná objektivní skutečnost, kterou by soudu doložil. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 5. Dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně na dálku smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Tento úvěr měla žalovaná splatit ve 36 splátkách po 2 916,41 Kč RPSN bylo sjednáno na částku ve výši 74,1%. Úvěr byl žalované zaslán na její bankovní účet č. [bankovní účet] (zjištěno ze smlouvy o úvěru, výpis z účtu [příjmení] [jméno]) 6. Identitu žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně na základě platby ve výši 0,01 Kč provedené z účtu žalované dne [datum] (zjištěno z výpisu z účtu [obec] spořitelny) 7. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum]) 8. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky, postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobce na žalobkyni ze dne [datum]). 9. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum] (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího archu) 10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 11. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne [datum], rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Pouze se odkázal na žalovanou vyplněnou žádost o úvěr, ve které žalovaná neuváděla ke svým majetkovým poměrům ničeho. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalované vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované jakýmkoliv způsobem ověřil a soud má tedy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na splnění této povinnosti zcela rezignoval. 16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a svou omluvu nezdůvodnila objektivními důvody pro neúčast na jednání a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 17. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Soud má za prokázané, že žalobkyně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši 50 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C [číslo] ze dne [datum], tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 50 000 Kč vydat. 20. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek běhu odpovídá datu splatnosti pohledávky, tedy je to den následující po účinnosti postoupení pohledávky. 21. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 22. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 23. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 099,58 Kč, přičemž tato částka představuje 68,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,33 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,67 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 372 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 291,47 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 400 Kč ve výši 2 394 Kč.