32 C 155/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 6. 5. 2025domáhala po žalovaném uhrazení částky ve výši 23 195,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 23 195,38 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , dříve , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, (dále jen , jméno FO, ), uzavřel s žalovaným dne 4. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 23 195,38 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který měl žalovaný uhradit do 25. 2. 2025. , jméno FO, posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, přičemž klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Soud vyzval usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , nechť doplní tvrzení uvedená v žalobě k tomu, jakým způsobem byla uzavřena smlouva a jak ověřila totožnost žalovaného, doplnila konkrétní tvrzení a důkazy k tomu, jak ověřila úvěruschopnost žalovaného, upřesnila, čím je tvořena žalovaná částka, jakou částku žalovanému poskytla a jakou částku žalovaný vrátil a doplnila tvrzení k tomu, že sjednaný úrok nepřevyšoval dvou až trojnásobek obvyklého úroku. Žalobkyně v podání ze dne , datum, uvedla, že smlouva byla s žalovaným uzavřena na dálku prostřednictvím webových stránek. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením fotokopie občanského průkazu. Úvěr byl schválen po posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Následně , jméno FO, poskytla žalovanému celkem částku 21 900 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 13 297 Kč.3. Žalovaný při jednání učinil nesporným tvrzení žalobkyně, že uzavřel dne 4. 3. 2024 s , jméno FO, smlouvu o úvěru a že mu byla poskytnuta částka celkem 21 900 Kč a vrátil částku 13 297 Kč. Dále uvedl, že měl mnohem více zápůjček a nevybavuje si, co bylo k té které zápůjčce. Současně požádal o umožnění hradit dlužnou částku ve splátkách po 2000 Kč, a to s ohledem na jeho výplatní den až ke konci měsíce.4. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:5. , jméno FO, žalobkyní a , jméno FO, byla dne 27. 1. 2020 uzavřena smlouva o opakovaném postoupení pohledávek, na základě které banka postupně postupovala žalobkyni nesplacené spotřebitelské úvěry. , jméno FO, nimi byla i pohledávka za žalovaným ve výši 23 195,38 Kč, vedená pod číslem , hodnota, (zjištěno ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatku ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek, seznamu postoupených pohledávek).6. Žalobce a , jméno FO, uzavřeli dne 4. 3. 2024 smlouvu o úvěru. Předmětem smlouvy byl revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 146,949% ročně, RPSN 299,98% (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, úvěrové smlouvy ze dne 4. 3. 2024, standardní informace o spotřebitelském úvěru).7. Žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky a současně jej vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby (zjištěno z podacího lístku ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 3. 2025).8. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro toto řízení.9. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. , jméno FO, a žalovaným byla adhezním způsobem dne 4. 3. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které , jméno FO, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 900 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949% ročně, jistina včetně úroku za poskytnutí úvěru byla splatná do roka od prvního čerpání úvěru. RPSN činilo 299,98%. Žalovaný uhradil celkem částku 13 297 Kč. Žalovaný byl dopisem odeslaným žalobkyní vyrozuměn o postoupení pohledávky z , jméno FO, na žalobkyni a zároveň vyzván k úhradě dlužné částky.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.) v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ).13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního