40 C 30/2025-61 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, se sídlem ST , jméno FO, , , Anonymizováno, , smlouvu o revolvingovém úvěru, přičemž na základě této smlouvy žalovaný čerpal prostředky do konečné výše , částka, . Žalovaný se zavázal prostředky splatit nejpozději do , datum, . Na žalobkyni byla pohledávka postoupena na základě smlouvy s právní předchůdkyní ze dne , datum, . Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní ověřována. Žalovaný čerpané prostředky ani přes výzvy nevrátil., právnická osoba, nařízenému jednání dne , datum, se omluvil zástupce žalobkyně, žalovaný se dostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně, dle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:4. Žalobkyně předložila nepodepsaný dokument s označením Smlouva o revolvingovém úvěru, ze kterého bylo zjištěno, že úvěrové podmínky představovaly úvěrový rámec do limitu , částka, s úrokovou sazbou 10,5 % měsíčně a RPSN 231,39 % ročně (zjištěno z dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, ).5. Žalovaný načerpal celkem , částka, a uhradil částku , částka, (zjištěno z potvrzení o Historie Ferratum Creditu).6. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ).7. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu k plnění (zjištěno z výzvy ze dne , datum, včetně podacího lístku).8. Žalovaný soudu poskytl přehled výplatních pásek, kdy k výplatě bylo poukázáno v měsíci lednu 2025 částka , částka, , v listopadu 2024 pak částka , částka, a v prosinci 2014 pak , částka, . Dále předložil výpis z bankovního a nebankovního registru prokazující uzavřené aktivní a neaktivní smlouvy o úvěru za účelem možnosti rozložení povinnosti k úhradě žalobkyni ve splátkách (výplatní pásky, dokumenty k přehledu závazků).9. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.10. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, přičemž ten načerpal částku , částka, a uhradil zpět částku , částka, . Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne , datum, .11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Žaloba je dle názoru soudu důvodná pouze z části.13. Mezi společností , Anonymizováno, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. uzavřená adhezním způsobem dle § 1798 a násl. o.z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.14. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Soud konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Prověření úvěruschopnosti žalovaného však v tomto případě nebylo žalobkyní nijak prokázáno. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posuzována. V řízení tak nebylo vůbec prokázáno, zda vůbec a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vycházela.16. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Z provedených a předložených důkazů nevyplývá, že by poskytovatel úvěru měl takové výsledky k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud tedy posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou, jelikož žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru řádně zkoumala a prověřovala (k této problematice srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).17. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním s právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.20. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o.z. a žalobkyně se tak stala v souladu s ustanovením § 1880 odst. 1 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky včetně jejího příslušenství a práv s nimi spojenými, přičemž na postupníka může přejít i postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když smluvní strany danou pohledávku v postupní smlouvě kvalifikovaly jako pohledávku vyplývající ze smlouvy. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu je tedy dána.21. Žalovaný prokazoval, že uhradil na načerpanou částku , částka, .22. V návaznosti na výše uvedené soud práva a povinnosti účastníků řízení posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté jistiny úvěru v částce , částka, . Soud proto žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to z důvodu absence důkazů prokazujících prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pročež byla smlouva vyhodnocena jako neplatná (výrok II.). O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž do prodlení se žalovaný dostal po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě.23. Soud umožnil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na finanční situaci žalovaného zaplatit částku , částka, měsíčních splátkách, a to ve výši , částka, , pod ztrátou výhody splátek. Soud považuje částku ve výši , částka, měsíčně za odpovídající oprávněným zájmům žalobkyně i možnostem žalovaného, neboť se jedná o částku v takové výši, která umožní, aby byla přisouzená částka zaplacena v přiměřené době, a zároveň se jedná o částku, která nepochybně nepřesahuje možnosti žalovaného.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.