47 C 217/2025-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V žalobě uvedla, že s žalovaným jako podnikatelem uzavřela v souvislosti s jeho podnikatelskou činností prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla žalovanému téhož dne převedena na jeho účet. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatkem za expresní projednání žádosti ve výši , částka, a poplatkem za volitelnou službu „SMS servis“ ve výši , částka, . Žalovaný poskytnutý úvěr s výše uvedenými poplatky, tj. částku , částka, , v dohodnuté lhůtě neuhradil. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení této částky spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení, který byl dohodnut ve výši 0,5 % denně, za dobu prvních 90 dnů prodlení, tj. částky , částka, .2. Účastníci se k ústním jednáním ve dnech , datum, a , datum, , nedostavili, žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť bylo možno věc projednat a rozhodnout bez přítomnosti účastníků, a to na základě obsahu spisu a provedených důkazů.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o úvěru, podepsána žalovaným , datum, , posouzení úvěruschopnosti z , datum, , zpráva , právnická osoba, . z , datum, , výzva k úhradě z , datum, , občanský průkaz žalovaného, informace k zásilkám, údaje z veřejné části živnostenského rejstříku) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:4. Účastníci dne , datum, podepsali smlouvu označenou jako smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla žalovanému vyplacena dne , datum, . Účastníci smlouvy si sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatek za expresní projednání žádosti ve výši , částka, a poplatek za volitelnou službu „SMS servis“ ve výši , částka, . Žalovaný poskytnutý úvěr s výše uvedenými poplatky, tj. částku , částka, , v dohodnuté lhůtě neuhradil. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení této částky spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení, který byl dohodnut ve výši 0,5 % denně, za dobu prvních 90 dnů prodlení, tj. částky , částka, .5. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. (dále též „zákon“). Tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení podnikatele, je vyvráceno výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku, z něhož soud zjistil, že žalovaný svou živnostenskou činnost ukončil ke dni , datum, . Žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že dostála své povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Předloženými listinnými důkazy není prokázáno její tvrzení, že si zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, , v níž je uvedena výše příjmu , částka, a výdaj za ubytování ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne , datum, , nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení dalších důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného.6. Podle ust. §87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne , datum, , C-679/18 jehož výrok zní: Články 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb.10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené čl. směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. , adresa, 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu. Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným pouze v částce , částka, včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení a žalobě bylo vyhověno pouze v této části. Co do částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení byla žaloba zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení této částky by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníky náklady nebyly přiznány, neboť v řízení byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř shodný.