47 C 334/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v původní výši , částka, a posléze v celkové výši , částka, , který měl být uhrazen spolu se smluvním úrokem ve výši , částka, v dohodnutých měsíčních splátkách do , datum, . Tuto povinnost žalovaná nesplnila. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.2.204. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky , částka, jako jistiny a částky , částka, jako smluvního úroku.2. Soud v řízení postupoval dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila bez omluvy.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o úvěru č. , hodnota, z , datum, , dodatek ke smlouvě z , datum, , smlouva o postoupení pohledávek z , datum, , výpis z účtu banky Creditas z , datum, a z , datum, , potvrzení o finančních transakcích ke smlouvě o úvěru, sdělení , právnická osoba, ., upomínky) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:4. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla žalované vyplacena na její účet vedený u , právnická osoba, . dne , datum, . Účastníci smlouvy si sjednali úrok ve výši , částka, . Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Takové šetření právní předchůdce žalobkyně neprovedl a nedostál tak povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, případně zda žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací, přes písemnou výzvu soudu žádné další důkazy v tomto směru nepředložila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne , datum, , nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.6. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.7. Podle čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, , je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. Podle čl. 23 u úvěrových smluv je však současně v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 /ES musí jich být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele.10. Soud tak na danou věc aplikoval shora uvedené články směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalované dne , datum, ve výši , částka, proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. , adresa, , Anonymizováno, Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu, přičemž bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni uhradila, žalovaná pak byla v řízení nečinná. Co do částky , částka, tedy soud žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení, Co do částky , částka, představující smluvní úrok soud zamítl z důvodu, že tento nárok žalobkyni nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žaloba byla dále zamítnuta i co do částky , částka, , neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že tato částka byla vyplacena na účet žalované na základě předmětné smlouvy o úvěru, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v řízení nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků.