7 C 232/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi účastníky řízení, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému po předchozím prověření jeho úvěruschopnosti peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal splácet v 78 pravidelných týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % a RPSN byla sjednána na 162,52 %. Žalovaný úvěr řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení částky ve výši , částka, , která se sestává z jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a zůstal ve věci nečinný.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto žalobkyně vyjádřila souhlas již v podání (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, , č. l. 5) a žalovaný souhlasil dle § 49 odst. 4 o. s. ř., když se nevyjádřil na výzvu v usnesení ze dne , datum, (č. l. 18).4. Soud z předložených důkazů učinil tato skutková zjištění.5. Dne , datum, byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal jistinu splatit formou 78 týdenních splátek spolu s poplatkem ve výši , částka, , úrokem , částka, (86% ročně) a částkou za rozšířené služby komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, na základě splátkového kalendáře. Celkem měl žalovaný splatit , částka, . Splátky činily , částka, týdně a poslední , částka, . Sjednáná roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr činila 162,52% (zjištěno z Úvěrové smlouvy mezi společností Provident financial s.r.o. a žalovaným ze dne , datum, ).6. Žalovaný v rámci kontraktačního procesu právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že bydlí v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost. Dosáhl středoškolského vzdělání. Vlastní automobil. Peníze potřebuje na neočekávané výdeje. Pracuje na plný úvazek jako dělník. Jeho měsíční příjmy činí 5 931 a výdaje , částka, (zjištěno ze zákaznické karty – Žádost o spotřebitelský úvěr).7. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně postoupena dne , datum, (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky mezi Provident financial s.r.o. a , Jméno žalobkyně, . ze dne , datum, .). To bylo žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).8. Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky (zjištěno z přehledu plateb, tabulka umoření).9. Dne , datum, odeslala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce předžalobní výzvu s výzvou k úhradě do , datum, (zjištěno z Předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, od právního zástupce žalobkyně včetně potvrzení o odeslání od , právnická osoba, ).10. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně poskytla částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit formou 78 týdenních splátek spolu s poplatky a úroky v celkové výši , částka, . Žalovaný však smlouvu porušil, když jednotlivé splátky žalobkyni neuhradil. Ničeho uhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, .12. Po právní stránce posoudil soud věd následovně.13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit spolu s poplatek u úroky ve výši , částka, formou 78 týdenních splátek.14. Soud se podrobně nezabýval tím, jaké konkrétní informace žalobkyně před uzavřením smlouvy získala ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a současně nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když tyto byly jak vyplývá z karty klienta alespoň v základní míře obstarány, neboť z předložené smlouvy vyplývá rozpor s dobrými mravy, který podle § 580 o.z. způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.15. Podle smlouvy činila roční zápůjční úroková sazba 86 % a RPSN byla sjednána na 162,52 %. Úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby, jak vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . K červnu 2023 činila průměrná úroková sazba 9,46 % ročně a RPSN 9,92 % (zjištěno z www.cnb.cz/arad/). Úroky sjednané ve smlouvě jsou tedy zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť značně překračovaly hranici, kterou judikatura považuje konstantě za přiměřenou.16. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud se podrobně zabýval možností, zda neplatná jsou v tomto případě jen ujednání vztahující se k úroku za poskytnutý úvěr a dospěl k závěru, že neplatná ujednání jsou natolik provázána se zbytkem smlouvy, že nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i tak, obzvlášť za situace, kdy je na poskytování úvěrů založeno podnikání právní žalobkyně.17. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 a násl. o. z. V takovém případě si strany plnily bez důvodu a svá plnění si mají vrátit. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl toliko v rozsahu částky , částka, tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.18. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě, kde soud shledal nárok po právu jen částečně, a to jednak pouze z přisouzené částky a jednak až ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty poskytnuté k splnění v předžalobní výzvě, neboť bezdůvodné obohacení je splatné až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. S ohledem na výše uvedené bylo o úrocích z prodlení rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že se přiznávají od , datum, do zaplacení z přisouzené částky , částka, , jak je ve výroku I uvedeno. Lhůtu k plnění stanovil soud standardní 3 denní, když neshledal důvod pro její prodloužení (§160 odst. 1 o.s.ř.)19. Ve výroku II pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, konkrétně co do , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 od , datum, , zamítl.20. K plnění předmětného nároku byla stanovena zákonná třídenní lhůta s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikl, když zůstal v řízení nečinný.