26 C 522/2020-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 20.8.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 402 Kč s příslušenstvím s tím, že původní věřitel, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen jako„ [právnická osoba]“), v pozici postupitele postoupil žalovanou pohledávku na žalobkyni coby postupníka, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, kdy nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], přičemž smluvní vztah se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník. Na základě smlouvy byl [právnická osoba] povinen poskytovat žalovanému mimo jiné služby třetích stran čí služby obsahu. Žalovaný se zavázal za veškeré poskytované služby řádně platit ceny dle platného ceníku služeb, a to nejpozději do 18 kalendářních dnů ode dne vystavení vyúčtování služeb. [právnická osoba] žalovanému sjednané služby poskytoval a tyto mu řádně vyúčtoval v pravidelných vyúčtováních, nicméně žalovaný vyúčtované služby neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu, která mu byla dne 19.7.2020 odeslána. 2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o.s.ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že [právnická osoba], [IČO] s žalovaným uzavřeli dne [datum] dohodu o převodu účastnické smlouvy [číslo] nově [číslo] Touto se [právnická osoba] zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací v souladu s původní smlouvou a nastavením služeb a žalovaný se zavázal za tyto služby platit po dobu jejich trvání sjednanou cenu, a to na základě pravidelných vyúčtování služeb zasílaných ze strany [právnická osoba] Žalovaný se pro případ, že bude v prodlení s úhradou vyúčtování, zavázal uhradit smluvní pokutu, a to ve výši 150 Kč v případě prodlení 1 dne, ve výši 1 000 Kč v případě prodlení 21 dnů a ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy v případě prodlení 90 dnů nebo v případě nezaplacení 3 po sobě jdoucích vyúčtování (prokázáno dohodou o převodu účastnické smlouvy ze dne [datum] ve spojení s nastavením služeb). [právnická osoba] žalovanému sjednané služby řádně poskytovala a za období od [datum] do [datum] je žalovanému vyúčtovala daňovými doklady [číslo] ze dne 20.7.2016, znějícím na částku 2 499 Kč (z toho 344 Kč za platební služby), splatným dne 7.8.2016, [číslo] ze dne 20.8.2016, znějícím na částku 1 743 Kč (z toho 112 Kč za platební služby) a [číslo] ze dne 20.9.2016, znějícím na částku 2 386 Kč (z toho 152 Kč za platební služby a 1 150 Kč jako smluvní pokuta). Dále [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala výše uvedenou smluvní pokutu za prodlení s úhradou vyúčtování více než 90 dnů, a to daňovým dokladem [číslo] ze dne 25.7.2017, znějícím na částku 17 644 Kč (prokázáno jednotlivými daňovými doklady uvedenými shora). Žalovaný nesporuje, že [právnická osoba] na uvedené faktury ničeho neuhradil. Pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s její přílohou – seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19.7.2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 19.7.2020). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 19.7.2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 19.7.2020), avšak žalovaný jí dosud ničeho neuhradil, což nesporuje. 4. Zákony č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, byly zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1.1.2014. Dle ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na datum uzavření smlouvy o leasingu (6.1.2000) postupoval dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), a dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“), účinných do 31.12.2013. 5. Podle ust. § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen “obch.z.“) strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Podle ust. § 269 odst. 2 obch.z. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. Podle ust. § 273 odst. 1 obch.z. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 6. Podle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 7. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu ve smyslu ust. § 262 obch.z. a dle zák. č. 127/2005 Sb. s tím, že na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytovala žalovanému sjednané služby elektronické komunikace a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 150 Kč v případě prodlení 1 dne, ve výši 1 000 Kč v případě prodlení 21 dnů a ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy v případě prodlení 90 dnů. [právnická osoba] poskytovala žalovanému sjednané služby, avšak žalovaný neplatil řádně veškeré částky vyplývající z vyúčtování a zůstal jí dlužen částku ve výši 19 402 Kč zahrnující též sjednanou smluvní pokutu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil, ač k tomu byl písemně vyzván dne 19.7.2020 těchto důvodů soud shledal žalobu odůvodněnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vy