5 C 261/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující jistinu ve výši 11 200 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit původnímu věřiteli z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně porušila povinnost z uvedené smlouvy, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí žalobkyně na základě shora uvedené smlouvy poskytla. Žalovaná se tento dluh zavázala splatit po prodloužení splatnosti do [datum]. Žalovaná uhradila žalobkyni poplatky za prodloužení splatnosti úvěru v souladu se smlouvou o úvěru a sazebníkem. Žalovaná však do podání návrhu neuhradila žalobkyni na vrácení jistiny úvěru a sjednaného úroku ničeho. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 8 000 Kč s administrativním poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 320 Kč v souladu se smlouvou o úvěru a sazebníkem. Žalovaná však žalobkyni na administrativním poplatku ničeho neuhradila. Protože nebyla splatnost poplatku (dne [datum]) dodržena, byla dne [datum] uplatněna jediná smluvní pokuta ve výši 500 Kč. V souladu se smlouvou o úvěru a sazebníkem byly žalované naúčtovány náklady na přípravu a odeslání upomínky 7 dní po splatnosti ve výši 450 Kč, náklady na přípravu a odeslání upomínky 14 dní po splatnosti ve výši 450 Kč a náklady na přípravu a odeslání upomínky 21 dní po splatnosti ve výši 480 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že z titulu předmětné smlouvy uhradila žalobkyni celkem částku 5 580 Kč. Pokud jde o předmětnou smlouvu, byla uzavřena mezi věřitelem a žalovanou jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a z důvodu porušení povinnosti věřitele při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a z důvodu zjevné nepřiměřenosti stanovených odměn a poplatků je předmětná smlouva neplatná. Žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. As 30/2015 – 39. Za situace, kdy žalobkyně požaduje za poskytnutí úvěru odměny ve formě poplatků, kdy výše poplatků není ve smlouvách vyjádřena výpůjční úrokovou sazbou, ale pouze tak, že je stanovena částkou ve výši 1 488 Kč za 21 dní, je tato odměna zjevně nepřiměřená. Poplatky za poskytnutí úvěrů ve skutečnosti totiž představují úroky, které nejsou stanoveny ve výši 36 %, jak je uvedeno ve smlouvě, ale mají hodnotu 25 862.86 Kč, což odpovídá smluvnímu úroku ve výši 323,29 % p. a. Poplatky za prodloužení splatnosti úvěru byly žalobkyní stanoveny v obdobné výši jako poplatky za poskytnutí úvěru: 3 x poplatek ve výši 750 Kč za prodloužení splatnosti, 1 x poplatek ve výši 1 200 Kč za prodloužení splatnosti, 1 x poplatek ve výši 2 130 Kč za prodloužení splatnosti, tj. celkem 5 580 Kč. Odměna dle smlouvy přesahuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami více než 15x a jedná se o zjevně nepřiměřené odměny za poskytnutí úvěru, což má za následek neplatnost ujednání o těchto odměnách (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Předmětná smlouva je jako celek absolutně neplatná, neboť na ni lze plně vztáhnout závěry Ústavního soudu ČR ohledně zjevné nespravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 4084/12). Žalované zbývalo z titulu předmětné smlouvy uhradit žalobkyni částku 2 420 Kč, když celkově žalobkyni z titulu této smlouvy uhradila částku 5 580 Kč. Podáním ze dne [datum] započetla žalovaná část svojí pohledávky vůči žalobkyni ve výši 2 420 Kč vyplývající z neplatnosti smlouvy ze dne [datum] vůči pohledávce žalobkyně vůči žalované na zaplacení zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 2 420 Kč. 3. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.) Ani jedna z procesních stran další důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 4. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 8 000 Kč (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalovaná z titulu předmětné smlouvy uhradila žalobkyni na její účet č. [bankovní účet] částky: [datum] – 750 Kč, [datum] – 750 Kč, [datum] – 1 200 Kč, [datum] – 750 Kč a na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 2 130 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalované). Žalovaná vyzvala žalobkyni předžalobní výzvou k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne [datum] k úhradě celkové výše bezdůvodného obohacení v částce 57 909 Kč (prokázáno předžalobní výzvou žalované k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne [datum]). 6. Právně soud posoudil poměr mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když žalobkyně jako úvěrující poskytla žalované jako úvěrované na požádání a v její prospěch peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v ujednané době 21 dnů (§ 2399 o. z.), přičemž žalovaná využila možnosti prodloužit dobu splatnosti až do [datum], a v souvislosti s tím zaplatit v téže době splatnosti poplatek ve výši 1 320 Kč. Žalobkyně po žalované požadovala z důvodu neuhrazení dluhu v době splatnosti smluvní pokutu ve výši 500 Kč, náklady na přípravu a odeslání upomínky 7 dní po splatnosti ve výši 450 Kč, náklady na přípravu a odeslání upomínky 14 dní po splatnosti ve výši 450 Kč a náklady na přípravu a odeslání upomínky 21 dní po splatnosti ve výši 480 Kč. Žalovaná v průběhu řízení prokázala, že z titulu předmětné smlouvy uhradila žalobkyni částku 5 580 Kč a ohledně zbývající části ve výši 2 420 Kč provedla zápočet svojí pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení na pohledávku žalobkyně. 11. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovanou judikaturu, která je uvedena v obraně žalované, soud žalobu zamítl, neboť žalovaná prokázala zjevnou nepřiměřenost požadovaných poplatků a soud tak shledal předmětnou úvěrovou smlouvu v této části za neplatnou. S ohledem na to, že se žalobkyně opakovaně bez omluvy nedostavila k jednání, nemohl soud poučit žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů a žaloba byla zamítnuta rovněž z důvodu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Navíc žalobkyně vůbec nereagovala na obranu žalované, byť jí její písemné vyjádření bylo doručeno dne [datum]. Naopak žalovaná prokázala úhradu částky ve výši 5 580 Kč a rovněž i to, že provedla zápočet svojí pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení na pohledávku žalobkyně, přičemž takto postupovala z opatrnosti, pokud by soud neuznal její argumenty ohledně neplatnosti ustanovení smlouvy v části, kde žalobkyně požadovala úhradu zjevně nepřiměřeně vysokých poplatků. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokazovala existenci svého nároku vůči žalované, jehož významná část byla navíc žalovanou prokazatelně uhrazena a část ve výši 2 420 Kč zanikla započtením pohledávky žalované vůči žalobkyni a zbývající část nebyla přiznána z důvodu nepřiměřené výše požadovaných poplatků. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 228 Kč Tyto náklady sestávají ze dvou úkonů právní pomoci po 3 100 Kč za přípravu a převzetí věci, sepis vyjádření dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) a ze dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad, tj. částka 1 428 Kč. Celkové náklady je žalobkyně povinna zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).